Zvláště pak, když byli na naše území umístěni dávno před tím, než to odsouhlasily příslušné orgány. 

Výcvikem ukrajinských vojáků na našem území, stejně jako dodávkami zbraní na Ukrajinu, nás vláda zatahuje do cizí války, a v krajním případě nás tím dokonce činí možným cílem útoků. Je to vrcholně nezodpovědná politika.

Taková politika neprospívá zájmům České republiky, naopak jde přímo proti nim. Ve svém nepřátelství vůči Ruské federaci jsme navíc již tradičně „papežštější než papež“. Jediným výsledkem je, že ekonomicky i politicky nejvíc poškozujeme sami sebe.

Válka se neukončuje dalšími dodávkami zbraní či výcvikem cizích vojsk na našem území, nýbrž diplomatickými prostředky a u jednacího stolu. Z tohoto pohledu nelze chápat naše předsednictví Radě Evropské unie, kdy jsme měli zvýšenou možnost ovlivnit agendu Evropské unie, jako zcela promarněnou příležitost.

O naší zahraniční politice navíc chybí seriózní diskuse. Pravdou ovšem je, že s fanatiky se diskutuje obtížně a ani atmosféra, kdy jakýkoli jiný názor, než je ten jediný „správný“, je vydáván za dezinformaci, smysluplnému veřejnému diskursu neprospívá.

Příkladem fanatického amatérismu našich vládních činitelů byla jejich reakce na dopad ukrajinské rakety na polské území.

Trikolora je zásadně proti vyhrocené politice nepřátelství, jak ji praktikuje Fialova vláda. Pozice České republiky k ukrajinské válce by měla být racionální, nemá trumfovat Velkou Británii či Polsko, ale měla by se nacházet někde mezi pozicí Německa a Maďarska.

Mír není zakázané slovo!