Mnoho lidí se mě ptá, jak se cítím, zda jsem smutná či zklamaná, co bude dál?

Takže. Ano, jsem zklamaná, ale nikoli smutná. Zklamaná z toho, že vím, kolik úsilí jsme do toho všichni dali, a přesto to nevyšlo. Ale já věřím, že náš čas přijde. A osobně to nikdy nevzdám. Kdo mě zná, tohle dávno ví.

Smutná nejsem z jednoduchého důvodu. Dělám to, v co bytostně věřím. A vím, že v tom nejsem sama. Je nás 150 tisíc a možná mnohem víc. Tyto volby se zúžily na referendum PROTI někomu. Staly se volbou menšího zla. Logicky jsme tudíž nemohli uspět a zaujmout, jelikož náš program byl od začátku pozitivní a byl PRO.

Pro naši zem, naše lidi, naše děti, nízké daně, svobodu. Pro ten normální svět…

Smutná bych byla, kdybych to dělala kvůli sobě. Já to tak ale v životě nemám. Vždy jsem dělala to, čemu věřím, a hlavně pro druhé. I proto je mi upřímně líto všech těch posměváčků, kteří si myslí, že “nad námi, nade mnou” vyhráli. Nevyhráli totiž vůbec nic. Možná jen na chvíli uspokojili svá ega.

Jednu věc ale nepochopili. Co dál…
A to my víme. Náš čas přijde a nebude to dlouho trvat. Mezitím budeme usilovně pracovat, mluvit s lidmi, naslouchat, seznamovat s naším konzervativním programem, poukazovat na nepravosti, které se dějí a snažit se je řešit.

Jak kdysi řekl Mahátma Gándhí:
“Nejdřív tě budou ignorovat. Pak se ti budou smát. Pak proti tobě budou bojovat. Potom zvítězíš!”