Většina našich občanů se narodila v Československu a mnozí si pamatují dvojjazyčnost společného státu, kterou tehdy nikdo neřešil. Do jisté míry nám to zůstalo dodnes, protože svazky se Slovenskem jsou navzdory snahám vlády premiéra Fialy je zničit, stále silné. O tom ale až později. Států, které mají na svém území dva nebo i více používaných jazyků, je hodně. Ovšem jen některé z nich vyřešily tuto situaci dobře, podobně jako Československo. Jedním z takových států je Bělorusko.
Jak to tam tedy vypadá dnes a jakým jazykem se lidé domlouvají? Jedná se o slovanskou zemi a už z názvu vyplývá, že mají něco společného s Ruskem. Ano, přímo s ním hraničí a byli dlouhou dobu součástí ruské říše, společně šli dějinami i v rámci Sovětského svazu. I dnes je s ním Bělorusko svázáno ekonomicky i politicky asi nejvíce ze všech postsovětských zemí. Jednu věc ovšem vyřešilo hned na začátku své existence v 90. letech – jazykovou otázku.
Ve Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) bylo celkem 15 svazových republik, z nich každá měla svůj oficiální jazyk, přestože ruština byla státním jazykem na celém jeho území. V Rusku byla situace jiná, tam si vystačili na většině území s ruštinou, kromě autonomních republik, jako byl Tatarstán, Komi, Sacha atd. Na Ukrajině byla ukrajinština na stejné úrovni s ruštinou, v Kazachstánu zase kazaština, v Gruzii gruzínština a tak dále. Celkový výčet oficiálních jazyků SSSR byl koneckonců vidět i na sovětských bankovkách, kde byl nominální hodnota překládána do všech ostatních čtrnácti oficiálních jazyků. Bělorusky to bylo hned na druhém místě po ukrajinštině.
Ing. Mgr. Boris Latýn
Po rozpadu SSSR si většinou nástupnické státy ponechaly jeden oficiální jazyk – ten „svůj“. Někdy to bylo vyloženě absurdní, protože v mnohých svazových republikách, snad s výjimkou Kavkazu, většina obyvatel ovládala pouze ruštinu. Bělorusko se tento problém rozhodlo řešit a v roce 1995 uspořádalo referendum s otázkou, zdali má být ruština ustanovena jako státní jazyk na stejné úrovni s běloruštinou. Přes 83 procent voličů hlasovalo pro tento návrh a od té doby je klid. Jazyky jsou si rovny a nikdo tento problém neřeší.
Jak to funguje v praxi?
I když jsou si oba jazyky rovny, stát trochu zvýhodňuje běloruštinu. Zdá se to nespravedlivé, ale důvod to má. Drtivá většina obyvatel totiž mluví pouze rusky a u mladých to platí dvojnásob. Veškerý obchod jede na ruském jazyce a nápisy na obchodních domech, reklamních tabulích, všechno vidíte pouze v ruštině. Běloruština je naopak zvýhodněna tím, že cedule popisující začátky a konce obcí, návěstí nad silnicemi i směrové ukazatele jsou pouze v tomto jazyce, to samé platí i pro bankovky a mince, tam ruštinu neuvidíte. Ostatní důležité informace, jako jsou názvy stanic metra, kulturní akce, či vládní bulletiny už jsou většinou v obou jazycích.
Jak se běloruské řešení liší od československého a ukrajinského?
Máte důvěru k instituci papeže coby hlavy katolické církve?Anketa
V Československu (ČSSR) jsme taky měli dva oficiální jazyky a vyřešili jsme to minimálně stejně dobře, jako Bělorusové. Rozdíl byl u nás v tom, že naše dva oficiální jazyky, tedy čeština a slovenština, byly zeměpisně rozděleny samotnými mluvčími. Společné věci se však nepřekládaly vůbec, protože každý Čech rozuměl Slovákovi a naopak. Bankovky byly například vyřešeny skvěle, deset korun bylo čistě ve slovenském jazyce, dvacet v českém, padesát ve slovenském, sto v českém a tak dále. Půl na půl. Navíc, proč přidávat text druhé země, když tomu stejně všichni rozumí a je velmi podobný, ne-li stejný? Naopak, místní noviny, návěstí, informace byly pouze v českém NEBO slovenském jazyce, podle toho v jaké federální jednotce jste se nacházeli. V tom jsme řešili jazykovou otázku jinak, než Bělorusko z objektivních důvodů, ovšem ostatní už bylo velmi podobné. V Bělorusku, kde není zeměpisně rozděleno území mluvčích, je situace možná trochu obtížnější pro vyhledání správného řešení, ale celkem se to povedlo.
Naopak, Ukrajina se rozhodla ruštinu zcela vyřadit, i když s ní hovořilo 80 procent země, možná i více. Navíc, ukrajinské vlády se snažily víc a víc tlačit na rusky hovořící Ukrajince, aby mluvili ukrajinsky, velmi často proti jejich vůli. V roce 2012 se prezident Janukovyč pokusil zmírnit napětí a podle nového jazykového zákona byl ruský jazyk oficiální alespoň v těch oblastech, kde byla ruština většinovým jazykem. Tedy celý jihovýchod a hlavní město Kyjev. Jak víme, pučisté na Majdanu v roce 2014 Janukoviče „sestřelili“ a noví velmi protiruští vládci zákon samozřejmě zrušili. Jak ukázaly události pozdější, takové řešení vedlo jen ke kopání příkopů mezi lidmi a jejich rozeštvávání. Pokud se tento proces podporuje, může vzniknout dokonce i občanská válka, nejhorší, co se každému národu může stát. Ukrajina se jí tehdy nevyhnula a jsem přesvědčen, že špatné řešení jazykové otázky bylo jednou z jejích příčin. A neplatilo to jen jako špatné řešení pro rusky mluvící Ukrajince, ale i pro maďarskou menšinu v Podkarpatí, či Rumuny v Černovické oblasti.
Kdyby si Ukrajina vzala příklad z Bělorusů, možná by tam nevznikla žádná občanská válka a o osm let později by se nepřišla na řadu ruská invaze. Krym by byl dodnes ukrajinský, i když by tamější obyvatelé mluvili rusky. Nejen Bělorusko vyřešilo jazykovou situaci dobře, v Evropě máme příkladů více. Například ve Švýcarskou jsou tři oficiální jazyky, němčina, francouzština a italština (+relikt v podobě rétorománštiny) a vadí to snad někomu? Dovede si někdo představit, že by se tam chopili moci „němcofobové“, zrušili by všude status němčiny jako oficiálního jazyka a vnucovali lidem například méně zastoupenou francouzštinu? Asi ne. I naše Česká republika je, alespoň prozatím, nastavena v tomto ohledu celkem pozitivně. Na celém území se dodnes uznává jako oficiální jazyk vedle češtiny i slovenština. A ve východní části Slezska je regionálním úředním jazykem i polština, jsou tam dokonce i dvojjazyčné názvy obcí na dopravních značkách. Snad to tak bude i nadále a vládu Petra Fialy nenapadne situaci nějak měnit k horšímu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Bylo správné, že se Ukrajina rozhodla ruštinu zcela vyřadit, přestože jí hovořilo 80 procent země?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
