Jsou země, které svoji vlajku vystavují mnohem víc a častěji, než to děláme my. Ale to neznamená, že my naši vlajku nemáme rádi. Je to přesně naopak. Jen si ji tak trochu šetříme. Buď na časy, kdy už toho máme opravdu dost, nebo na okamžiky obrovského štěstí. Ale pak to vždycky stojí za to!

Možná bychom si tu vlajkoslávu mohli tentokrát nechat na chvíli, až skončí to koronavirové šílenství. Až se otevřou divadla, kina, koncertní sály, kluby, restaurace, hospody. Až se navrátíme k normálnímu životu. Co vy na to?

Každopádně ale platí, že dnes ten zdánlivě obyčejný trojbarevný kus látky se dvěma pruhy a jedním klínem slaví svoje sté narozeniny. A to je nádherná příležitost připomenout si, co všechno pro nás tenhle symbol znamená. Pod naší vlajkou umírali naši předkové. Psaly se pod ní dějiny. Často ji skrápěly i slzy...

Naštěstí známe slzy dvojího druhu.
Slzy smutku, ale i slzy štěstí.
Sto let. Tak, na zdraví!