Media ihned po demonstraci na Václavském náměstí přispěchala z dehonestací Jinřicha Rajchla. Hned popisovala, co to je za lumpa, který údajně okradl tenisový svaz o kurty a mnohé další.  Nebylo podstatné, že Jindřich Rajchl nebyl nikdy z ničeho obviněn a ani za nic souzen, což media zřejmě se skřípěním zubů připustila, ale podstatné bylo, aby se to nacpalo do titulků článků, protože člověk vnímá zejména ty.

Stejné to bylo u docenta Miroslava Ševčíka. Medii byl okamžitě obviněn z toho, že se snažil vniknout do budovy Národního muzea a strhnout vlajku Ukrajiny a že se navíc zapojil do potyčky s policií. Svědci a videa dokládají pravý opak, ale většina veřejnosti čte jen novinové titulky, takže cíl byl splněn. Nebylo podstatné, že se docent Ševčík ničeho, z čeho byl medii obviněn nedopustil.

Media mají nepředstavitelnou moc, kterou si většina lidí neuvědomuje. Mohou zlikvidovat člověka (zažil jsem na vlastní kůži), politický subjekt, položit firmu. To byl ostatně oblíbený způsob po roce 1990 těch, kteří chtěli za zlomek tržní ceny získat nějakou firmu. Vyšlo pár článků a nekvalitě firmy, o zmetcích, které údajně produkuje, o tom, že je před krachem a že hrozí propouštění.

Zaměstnanci se ve strachu obrátili na odbory a ty začaly tlačit na vedení, což bylo okamžitě oznámeno veřejnosti prostřednictvím medií. Takové články tehdy stály jen pár set tisíc. Díky této kampani se začali od dané firmy odvracet dodavatelé, odběratelé a investoři. Pak ten, kdo to vše zorganizoval, firmu koupil zlomek ceny a ihned následoval oslavný článek, jak firma získala klíčového investora.

Tržní cena firmy ihned raketově stoupla, dokonce víc, než byla její původní cena a ten, kdo si to objednal, ji pak prodal za několikanásobek ceny, za kterou ji koupil. Tak funguje mediokracie. Vždy. Chybou lidí je, že se pídí po tom, co media píší, a nikoli po tom, proč to píší. Pokud media o někom něco napíší, tak se to zakoření v mysli, lidé si zapamatují titulek, a nikdo nemá šanci to změnit. Pamatujete na protokolární pero, které si Václav Klaus po podpisu strčil do kapsy?

Media z prezidenta Klause okamžitě udělala zloděje per. To, že se protokolární pero použije jen jednou pro podpis danou osobou a že se automaticky stává na připomínku akce jeho vlastnictvím, nikoho nezajímá, že? Stejné to bylo s „humanitárním bombardováním“ Jugoslávie Václava Havla. Ač jsem jeho kritikem a odpůrcem jeho glorifikace, nikdy to takto neřekl. Ale „pravda se narodila“.

Útoky medií na někoho ale často přirozeným způsobem vyvolávají u lidí sympatie k dané osobě, danou osobu medializují a zviditelňují a dělají jí tak zdarma reklamu. Nejinak je tomu u JUDr. Jindřicha Rajchla, kdy podle mého po demonstraci a následné mediální dehonestaci preference jeho PRO poskočily na 3 – 4%. Dostal od medií nabito a stačí mu teď jen „střílet“. Je na něm, zda bude dobře mířit.

Stejné je to u docenta Ševčíka. Ano, nikdo nemá co mluvit do personální politiky vysoké školy. Na druhou stranu by zase vysoká škola neměla pořádat politické procesy s děkany pro jejich názor. Dovolím si polemizovat s panem rektorem VŠE Petrem Dvořákem, který prohlašuje, že docent Ševčík snižuje či poškozuje kredit VŠE. Naopak, nikdy neměla VŠE takovou popularitu a prestiž, jako ji má díky děkanu Ševčíkovi.