Podělím se s vámi o to, jak funguje trasování a testování v České republice. Jednoho večera mi zazvonil telefon s tím, že mě a mého kolegu vystopovali kvůli kontaktu s pozitivní osobou. Nejsměšnější na celé věci bylo, že to bylo po více než sedmi dnech, a tak do konce karantény, která nám byla udělena, zbývaly tři dny. Když už jsem tohle musela podstoupit, tak jsem si řekla, že aspoň zjistím, jak ta celá procedura probíhá a za jaké služby utrácíme peníze z veřejného zdravotního pojištění, které budou chybět na zdravotní péči pro pacienty, kteří jsou skutečně nemocní. Doposud jsem se nechala testovat jen jako samoplátce v Praze z pracovních důvodů, a tak pro mě tato zkušenost byla něco jiného.

Operátorka trasovacího centra byla velmi ochotná a zodpověděla mi všechny zvídavé otázky. Velice mě zajímalo, jak je možné, že my s kolegou toto musíme podstupovat, když pan premiér, který měl respirátor a byl v kontaktu s pozitivní osobou, nemusel nejen do karantény, ale ani na testy. Kolega dokonce kolem pozitivní osoby, která nás nahlásila, jen prošel, jeho kontakt tak trval cca pět sekund. Bohužel trasovací centrum nikomu v takové věci nepomůže, dostanou jen pokyn, koho kontaktovat, od hygienické stanice. Kdyby tedy pozitivní osoba nahlásila, že se s vámi setkala, a nebyla to třeba ani pravda, tak se ničeho nedomůžete a nikam nedovoláte.

Co platí tedy pro vyvolené, jako je premiér, už neplatí pro ostatní. Můžete mít třeba skafandr, pokud se setkáte s pozitivní osobou, a to třeba jen na sekundu, jdete na test a do karantény. Je tedy jedno, jestli máte roušku, respirátor nebo nic. Nejste premiér České republiky. No nic, pracovnice trasovacího centra po zvládnutí zvídavých otázek, které jstm jí pokládala, mi vystavila elektronickou žádanku na PCR test, který jsrm musela podstoupit. Byla jsem ráda, že nemusím volat obvodnímu lékaři, kterému jsem to měla hlásit, protože díky nouzovému stavu mi stejně nebral telefon a ozýval se mi jen automat, celou věc jsem mu tak oznámila e-mailem. Nechtěla bych být v této době nemocná, jelikož bych se lékařského ošetření u mého obvodního lékaře ani nedobrala. Komunikace s automatem mi zabrala hodinu, a poté jsem to vzdala.

Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo nikam jezdit, rozhodla jsem zvolit nějaké testovací centrum v Karlových Varech. A tady začíná překvapení, jak to funguje. Zhrozila jsem se, že termínů je nedostatek a počkáte si třeba dva až tři dny, to už vám může dokonce končit karanténa. Nejbližší termín jsem vyhledala v testovacím centru v areálu nemocnice v Karlových Varech. Systém mi nahlásil, že je možné jet jak vozem, tak pěšky, ale rezervace to nerozlišovala. Když jsem přijížděla před nemocnici v Karlových Varech, byla jsem zhrozena frontou, která se táhla z ulice Bezručova do ulice Americká až do areálu nemocnice a blokovala provoz, a to i sanitních vozů. Vybrat toto místo muselo dát někomu velkou práci, to myslím tedy ironicky.

Když jsem si připadala jak ve zlém snu, tak jsem se rozhodla někde dál zaparkovat a dojít pěšky, systém přeci vykazoval, že testovací centrum je jak pro pěší, tak autem. Když jsem přišla ke vstupu do areálu nemocnice, tak neochotný policista, který měl asi chaosu plné zuby, na mě ze vzdálenosti dvou metrů před všemi volal, jak se jmenujete a jaký máte čas. Po zodpovězení mi milostivě dovolí jít dál. Prošla jsem celým areálem mezi kolonou aut a blížila se k testovacímu stanu, tedy spíše průjezdovému stanu pro auta. Kousek před ním stojí další policista, kterého se ptám, jak se tady rozlišuje, zda je to pro pěší nebo auta. Tentokrát byl velmi slušný a říká mi, že nerozlišuje, pěší si stoupnou vedle stanu a počkají. Ptám se zda je tohle tady běžné, a on odpoví, že ano a bývá to i horší.