Mezi nimi nejvíce "zaujal" čestný předseda TOP 09 Schwarzenberg. Podle něj je normální, když se dvacetipětiletý kluk snaží dostat holku do postele. Příznivci TOP 09 a koalice Spolu dokonce nalézají i něco pozitivního na jeho odstoupení ze sněmovny a z kandidátky pro podzimní volby. Za dané situace ale nebylo nic jiného možné. Svědectví více než 10 dívek o sexuálním násilí, urážkách a ponižování je více než závažné. Zvlášť, když se ukázalo, že některé studentky na Feriho nevhodné chování již dříve upozorňovaly členy Akademického senátu Karlovy univerzity. Pro většinu veřejnosti je právě takové chování zcela nepřijatelné.

Jediné pozitivní je proto to, že se začalo o problému sexuálního násilí více mluvit a dokonce se objevila i snaha některé věci napravit. Politici teď chtějí příslušný zákon změnit. Za znásilnění by mohl být považován jakýkoliv sex bez souhlasu obou stran a kromě změny definice by měly být zpřísněny i tresty. Současný paragraf 185 trestního zákoníku klasifikuje znásilnění jako čin, kdy někdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku nebo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Pachateli hrozí odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let. Pokud uvedený čin spáchal na nezletilém nebo se zbraní, hrozí mu odnětí svobody na 2 roky až 10 let. Realita je ale taková, že se člověk nemusí vždy bránit, protože oběť může být paralyzovaná strachem.

Nové znění by proto mělo být v tom smyslu, že znásilnění je jakýkoliv akt bez souhlasu dotyčného. A jak se pozná, že obě strany souhlasí? Nemusí nutně říkat ano, stačí, když se aktivně zapojují. V případě nejistoty je možné se toho druhého zeptat, jestli se mu to líbí. Advokáti zastupující oběti sexuálního násilí často upozorňují, že soudy mají tendenci jako znásilnění skutečně vyhodnocovat jen případy, kdy došlo k násilí. Přijetím zákona, který by znásilnění definoval jako sex bez souhlasu, by k masivnímu zneužívání nedošlo a mohlo by naopak motivovat oběti nebát se znásilnění nahlašovat. Celý problém totiž spočívá v časté bagatelizaci násilí na ženách. Ženy, které prošly znásilněním, bývají během trestního řízení dál ponižovány a dosavadní systém je zatím neumí ani chránit, ani jejich potřeby ošetřit odpovídajícím způsobem.

Dokazování bude samozřejmě i po změně podobné jako dosud. Na policii je ročně nahlášeno okolo šesti set znásilnění, ale ve skutečnosti se jich stane až kolem 12 tisíc! Podobný zákon, o kterém se nyní začalo hovořit, již v Evropě schválily Belgie, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Německo, Řecko, Island, Irsko, Lucembursko, Dánsko, Švédsko a Velká Británie. Přestane být konečně Česká republika zemí, kde se domácí a sexuální násilí na ženách „nebere tak vážně“? Spíše se obávám, že další aféry a skandály politiků překryjí „Ferigate“ a vše dopadne jako vždy. Zvlášť, když v dlouhodobě neefektivně pracující Poslanecké sněmovně ČR leží stovky neprojednaných tisků a podzimní volby se nezadržitelně blíží.

Soňa Marková
předsedkyně Komise žen KSČM