Vážené dámy a pánové, myslím si, že je pravda, že na téhle schůzi máme dva stěžejní zákony. Nechtěl bych samozřejmě podceňovat ty ostatní. Jeden jsme tady včera pozdě večer schválili. A ten druhý je horní zákon.

Já bych nejprve chtěl vládu pochválit, protože v každém případě se vláda odhodlala k tomu, že reaguje na vývoj situace v hornictví. Do jisté míry ta situace se díky změně zákona zlepšuje. A samozřejmě také vítám to, že došlo k určitému narovnání nebo mírnému narovnání vztahů mezi vlastníkem suroviny, což je stát, a těmi, kteří tu surovinu těží a mají z toho, dejme tomu, docela slušné zisky, když to řeknu velmi mírně.

Co mě už trochu méně uspokojuje, je to, že u obcí – sice obce teoreticky nic neztrácejí, ale fakticky, vzhledem k tomu, že tady existuje nějaký jev, kterému se říká inflace, takže když zafixujete ty částky, které obce dostávají ze záboru tedy vlastně toho pozemku, na kterém se těží, tak je to fakticky postupné snižování dávek, které ty obce dostávají.

Ze své zkušenosti musím říci, že ten poplatek obcím není zadarmo, protože obce, které mají na svém území a ve svém katastru těžaře, ať už se týká čehokoliv, tak bezesporu jsou velmi zatíženy touto činností, ať už tou vlastní činností, která samozřejmě zpravidla znamená mnohem větší zatížení prachem a dalšími nečistotami, o hluku už ani nemluvím v mnoha případech, ale samozřejmě také dopravou těchto vytěžených nerostů nebo hornin z té oblasti těžby někam, kde potom se využívají.

Takže já bych chtěl určitě apelovat na vládu, aby v nejbližší době se touto záležitostí zabývala. Nemyslím si, že je možné tuhle záležitost dlouhodobě stabilizovat. To znamená, byl bych rád, kdyby vláda v nejbližší době se k této záležitosti vrátila a reagovala také směrem k obcím k tomu, že dojde k jistému navýšení nebo alespoň inflačnímu navýšení těch částek, které dostávají.