Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

není to úplně můj obor, ale protože se tady řada řečníků zrecyklovala už několikrát a točíme se malinko v kruhu, tak za prvé bych se chtěl zastat paní poslankyně Majerové, která tady udělala pokus porovnání ve světovém nebo evropském měřítku. A buď jsme se propadli, nebo jsme se nepropadli. Jestliže jsme se propadli, tak jsme se možná propadli proto, že naši učitelé to dělají stejně skvěle jako předtím, ale ti okolo to dělají ještě líp.

Takže nedělejme si na tom politické body a nezastávejme se učitelů. Ale já tam vidím jiný problém a to je problém toho, kdo se dostává už na střední školy, o tom, kdo by měl skončit v učňovském školství, a bylo by tam těm lidem dobře a něco by těma rukama dokázali a ti lidé nám teď chybí, anebo jestli tedy musí každá kadeřnice nebo každý automechanik mít maturitu. K tomuhle se vraťme a potom nebudeme mít ten problém s maturitami.

Další věc. Ještě bych doporučil, když to tak poslouchám, my vůbec nemáme institut ukončení středního školství bez maturity. To se může také stát a ten člověk něco vstřebal, všemi ročníky školy prošel, všechny zkoušky udělal. Neodmaturoval. Mělo by to být pořád ještě víc než jenom základní škola, kam my ho vlastně srážíme, protože on tu střední školu nemůže uplatnit. Takže je to o uplatnění. A dneska se na tu vysokou školu technických směrů, chemických směrů, ekonomických směrů dostane opravdu bez zkoušky každý, bez té zkoušky z matematiky, a je to na rok a všichni to víme, stojí to ohromné peníze a ti lidé z toho vypadávají. To je ta neúspěšnost, o které tady mluvil pan profesor Vondrák. Takže skutečně já myslím, že těch věcí, o kterých bychom měli přemýšlet, je celá řada, a že bychom o tom měli mluvit v kontextu a dívat se na to mezinárodní srovnání. Ono nám něco napovídá.

Děkuji.