Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové,

žádný zdravotní systém na celém světě není bez problémů. Všude je nedostatek financí. Já bych se chtěl vyjádřit k současné situaci, protože my tady zdravotnictví nevyřešíme. Jak kolega Kaňkovský prostřednictvím pana předsedajícího říkal, tak samozřejmě jsou tady hrozby, ale není tady krize. Určitě tady není aktuální krize.

Celé to vzniklo tím, že pojišťovny zveřejnily, že na svých účtech mají několik desítek miliard. V tu chvíli zareagovaly odbory vcelku pochopitelně tím, že by z těch peněz něco chtěly. Jenom pro zajímavost několik čísel. Těch několik desítek miliard je na chod zdravotnictví zhruba na jeden měsíc v případě, že by se úplně zastavil příliv financí do zdravotnictví. Nebo virtuálně na podržení zdravotnictví, když se nebude dařit, třeba na dva roky. Ty peníze tam opravdu musí zůstat a není možné je plošně rozsypat do systému, který není připraven. On je připraven je schroustnout, ale není připraven je efektivně využít. Takže to je jeden pohled na věc.

A kdo se ozval? Ozvaly se dva segmenty, které kupodivu na tom nejsou při tom rozdělování financí na příští rok úplně nejhůř. Průměr zvýšení financí na příští rok je 7,7 %. S 12 segmenty došlo k dohodě, s dvěma k nedohodě. A byly to nemocnice, ty dostávají 8,2 % navíc, a je to segment domácí péče. Ta dostává téměř 16 % navíc. Myslím si, že tady je prostor pro to, aby manažeři těchto zdravotnických zařízení adekvátně zvýšili platy. Je to na nich. Já si myslím, že už by mělo skončit to, že ministr vyšle signál, že se mzdy zvýší o tolik a tolik procent, protože on na to ani nemá dosah. On může říct nějaký předpoklad, ale vesměs ta zařízení v krajích nejsou v rukou ministra. On to může tvrdit o svých fakultních nemocnicích, kdežto na výši mezd v krajích nemá v podstatě absolutně vliv. (Upozornění na čas.) Takže to je, co jsem k tomu chtěl říct.

Děkuji.