Rakušan slaví. Ale co vlastně slaví? Tleská si, usmívá se do kamer a rozesílá pochvalné titulky po sociálních sítích. A my se máme radovat s ním — že jsme „rok osvobozeni“ od povinnosti platit za chyby ostatních v migrační politice. Jenže pravda je úplně jiná.

Není to jeho zásluha. Není to žádné vítězství. Je to jen milost, kterou nám na chvíli udělili jinde — bez nás, bez našeho hlasu, bez našeho vlivu.

A ten samý Rakušan, který ještě nedávno tvrdil, že máme trvalou výjimku, a pak že žádná povinnost přijímat migranty neexistuje, dnes slaví, že jsme z celé věci „dočasně vynecháni“.

Trapná komedie!

Rakušan nejdřív lhal, že výjimku máme trvale. Pak lhal, že žádná povinnost přijímat migranty ani neexistuje. A teď, když se ukáže, že jsme až teprve dnes z celé věci jen dočasně „omilostněni“, ještě si stoupne před kamery a tleská si.