Ano, právě prostor pro rozpravu a tím i politickou argumentaci v parlamentu je základním principem naší demokracie. V každém parlamentu existuje určitá úprava nakládání s časem v jednotlivých fázích legislativního procesu. Regulována bývá jak celková doba vyhrazená pro rozpravu, tak její rozdělení mezi jednotlivé řečníky, stanovování pořadí vystoupení či případné přednostní právo udělované aktérům rozpravy se zvláštní funkcí (členové vlády, předsedové poslaneckých klubů, zpravodaj výboru atp.).

Česká Poslanecká sněmovna je dávána za příklad improvizované parlamentní kultury, která se vyznačuje značnou volností danou jednotlivým poslancům a parlamentní většině, spojenou s nepřehledností, konfliktností a nižší informativností rozprav. Velký podíl na nepřehlednosti a nízké předvídatelnosti má právě relativně volné nakládání s časem. Jak řekl Andrej BABIŠ "Tak ano, tam jsou poslanci, kteří se tam předvádějí, mluví stále o něčem. A mám pocit, že jim nejde o věc, ale aby se dostali do médií, aby byli někde propagováni. A mám pocit, že ta debata často není racionální."
Takto kupříkladu je omezena rozprava v parlamentech následujících zemí:

Estonsko
V průběhu rozpravy může kterýkoliv z poslanců vystoupit s komentářem, a to v pořadí, v jakém se poslanci do rozpravy přihlásili. Komentář může být pronesen od řečnického pultu, neboz místa. Proslovy od řečnického pultu jsou limitovány 5 minutami, komentáře z místa2 minutami. Řečník může požádat o prodloužení tohoto času, přičemž předseda může přidělit až 3 minuty navíc.

Slovensko
Jednací řád Národní rady Slovenské republiky umožňuje parlamentní většině, aby na návrh nejméně dvou poslaneckých klubů stanovila délku času na rozpravu k bodu zařazenému na program schůze.

Švédsko
O organizaci jednání rozhoduje předseda po konzultaci s předsedy poslaneckých klubů. Dle jednacího řádu může plénum rozhodnout o omezení počtu příspěvků jednoho řečníka a délky jeho projevu. K tomuto omezení může dojít také v souvislosti s projednáváním konkrétní otázky na návrh předsedy. Omezení řečnické doby není předmětem rozpravy. Minimální řečnická doba jednoho řečníka nesmí být kratší než 4 minuty. Příspěvek poslance, jenž se do rozpravy neregistroval včas (do 16:30 předchozího dne), je rovněž omezen na 4 minuty, pokud předseda nepovolí prodloužení této doby. Dodatečné vystoupení poslance, jenž už v rozpravě k určitému bodu vystoupil, je omezeno na 2 minuty.

Francie
Jednací řád francouzského Národního shromáždění uděluje pravomoc rozhodovat o programu legislativních debat konferenci předsedů (tu tvoří předseda a místopředsedové Národního shromáždění, předsedové výborů, generální zpravodaj rozpočtového výboru, předseda výboru pro evropské záležitosti a předsedové poslaneckých klubů), která může určit celkový čas vyhrazený jednotlivým bodům. Tento čas je následně rozdělen mezi poslanecké kluby proporčně podle jejich početnosti. Nezařazeným poslancům je vyhrazen čas, který odpovídá jejich celkovému počtu.

Bulharsko
Čas vyhrazený rozpravě je rozdělen mezi jednotlivé poslanecké kluby podle jejich relativní velikosti, přičemž pro nejmenší klub musí být vyhrazeno alespoň 15 minut a pro největší alespoň 30 minut. Pro nezařazené poslance je vyhrazeno celkem 15 minut, nebo 5 minut na osobu. Kterýkoliv z klubů může požadovat prodloužení celkového času, jenž mu byl vyhrazen, avšak ne o více než jednu třetinu.

Spojené království
Jednací řád Dolní sněmovny britského parlamentu vytváří široký prostor pro usměrňování rozpravy a jejího průběhu. Klíčovou roli v tomto hraje předseda sněmovny. Jednací řád např. uděluje předsedovi pravomoc omezit čas řečnických projevů v rozpravách, v nichž chce vystoupit velké množství poslanců. Předseda tak může podle jednacího řádu učinit kdykolivv průběhu rozpravy, a to včetně vymezení času omezujícího řečnické projevy, přičemž toto své rozhodnutí může kdykoliv během rozpravy měnit.

Dánsko
Pravidla rozdílení řečnického času při jednáních pléna dánského parlamentu jsou vymezena v jednacím řádu a v jeho zvláštní příloze. Pořadí vystoupení určuje předseda podle pořadí přihlášek jednotlivých poslanců, přednostní právo mají zástupci poslaneckých klubů a předkladatelé návrhů. V odůvodněných případech může předseda pořadí přihlášených pozměnit. Příloha jednacího řádu vymezuje konkrétní počet minut přidělený poslancům v rozpravě.

Německo
Rozprava ve Spolkovém sněmu je regulovaná, a to jak co se vymezení celkového času a jeho rozdělení mezi jednotlivé poslance týká, tak i ve vztahu ke stanovování pořadu jednání. Konkrétní úprava je obsažena v jednacím řádu.

Například v současném volebním období je z jedné hodiny rozpravy nejsilnějšímu klubu přiděleno 27 minut, dalším 17 minut a nejmenším po 8 minutách. V rámci takto vymezeného času o jeho rozdělení mezi jednotlivé poslance rozhodují samy poslanecké kluby.

Mám následující návrh, jak zefektivnit úpravu limitu řečnické doby v naší Poslanecké sněmovně: jednání sněmovny bude mnohem efektivnější, pokud bude čas pro poslanecké řečnění regulován. Nelze dvě nebo tři hodiny debatovat například jen o programu. Třeba na Slovensku není možné, aby někdo vystupoval k programu, pokud není dopředu písemně přihlášený. U nás takové přihlášení vůbec není nutné. Především je ale nutné urychlit projednávání jednotlivých návrhů zákonů či jiných bodů, které poslanci na schůzích probírají. Navrhnu omezení, aby poslanec mohl k jedné věci mluvit maximálně 2x, z toho poprvé deset až patnáct minut po druhé pět minut. Předem se totiž vše projednává důkladně ve sněmovních výborech.

Dosud není řečnická doba nijak omezena, takže někteří poslanci mluví desítky minut či dokonce několik hodin, často ne k věci. Argumentace, že například omezení lhůty na vystoupení by znamenalo také omezení demokracie, je absolutně zcestná. Právě proto výše uvádím, jaká je limitace v okolních demokratických státech a zároveň předkládám výše uvedený jednací návrh, který by zefektivnil celý legislativní proces.

MUDr. Jiří Mašek

Převzato z profilu politika