Ano, právě prostor pro rozpravu a tím i politickou argumentaci v parlamentu je základním principem naší demokracie. V každém parlamentu existuje určitá úprava nakládání s časem v jednotlivých fázích legislativního procesu. Regulována bývá jak celková doba vyhrazená pro rozpravu, tak její rozdělení mezi jednotlivé řečníky, stanovování pořadí vystoupení či případné přednostní právo udělované aktérům rozpravy se zvláštní funkcí (členové vlády, předsedové poslaneckých klubů, zpravodaj výboru atp.).

Česká Poslanecká sněmovna je dávána za příklad improvizované parlamentní kultury, která se vyznačuje značnou volností danou jednotlivým poslancům a parlamentní většině, spojenou s nepřehledností, konfliktností a nižší informativností rozprav. Velký podíl na nepřehlednosti a nízké předvídatelnosti má právě relativně volné nakládání s časem. Jak řekl Andrej BABIŠ "Tak ano, tam jsou poslanci, kteří se tam předvádějí, mluví stále o něčem. A mám pocit, že jim nejde o věc, ale aby se dostali do médií, aby byli někde propagováni. A mám pocit, že ta debata často není racionální."
Takto kupříkladu je omezena rozprava v parlamentech následujících zemí:

Estonsko
V průběhu rozpravy může kterýkoliv z poslanců vystoupit s komentářem, a to v pořadí, v jakém se poslanci do rozpravy přihlásili. Komentář může být pronesen od řečnického pultu, neboz místa. Proslovy od řečnického pultu jsou limitovány 5 minutami, komentáře z místa2 minutami. Řečník může požádat o prodloužení tohoto času, přičemž předseda může přidělit až 3 minuty navíc.

Slovensko
Jednací řád Národní rady Slovenské republiky umožňuje parlamentní většině, aby na návrh nejméně dvou poslaneckých klubů stanovila délku času na rozpravu k bodu zařazenému na program schůze.

Švédsko
O organizaci jednání rozhoduje předseda po konzultaci s předsedy poslaneckých klubů. Dle jednacího řádu může plénum rozhodnout o omezení počtu příspěvků jednoho řečníka a délky jeho projevu. K tomuto omezení může dojít také v souvislosti s projednáváním konkrétní otázky na návrh předsedy. Omezení řečnické doby není předmětem rozpravy. Minimální řečnická doba jednoho řečníka nesmí být kratší než 4 minuty. Příspěvek poslance, jenž se do rozpravy neregistroval včas (do 16:30 předchozího dne), je rovněž omezen na 4 minuty, pokud předseda nepovolí prodloužení této doby. Dodatečné vystoupení poslance, jenž už v rozpravě k určitému bodu vystoupil, je omezeno na 2 minuty.