Skupina na ministerstvu vnitra vzniká v rámci Auditu národní bezpečnosti. Podílejí se na ní ministerstvo zahraničí, vnitra a obrany. Úkolem je prý zamezit vlivu informační války ze strany Ruska i jiných mocností. Inspiraci prý našli v zahraničí, kde podobné týmy také vznikají. Inspirace ze zahraničí je takovým vděčným zaklínadlem, když chtějí trošku přitáhnout šrouby. Inspirujeme se tak například od Německa, které se snažilo ututlat novoroční násilnosti imigrantů, nebo od Francie, kde v rámci prodloužení výjimečného stavu dostala státní moc takové plošné pravomoci vůči občanům, které si nezadají s totalitními režimy. Vše pod deštníkem starého známého „kdyby to mělo zachránit jediný lidský život“. Je to prostě osvědčené a na většinu lidí, která nejde do hloubky, to zkrátka zabírá.

V souvislosti s novou aktivitou ministra Chovance jsem si vzpomněl na komunistický Úřad pro tisk a informace, který vznikl v srpnu 1968, tři dny po návratu našich soudruhů z Moskvy. Také oni si tam byli pro inspiraci, stejně jako soudruzi současní, byť oblečení do různých politických trik, kteří si pro noty jezdí do Bruselu. Také oni tehdy nesli nelibě přílišnou svobodu informací a měli potřebu kontrolovat, usměrňovat a cenzurovat tisk, rozhlas, televizi a ČTK. Internet nebyl ve výčtu jen proto, že neexistoval. Zařadili by ho také. Mezi první pokyny tehdejších soudruhů patřil zákaz používání konkrétních slov. Šéfem úřadu se stal Josef Vohnout. Bez komentáře. V té době byl Západ ještě normální. Žádný newspeak. Tuto sportovní disciplínu si osvojili až soudruzi současní, napříč EU. Kromě slov hodných ke sledování a mazání vytvořili novořeč, která dává původním významům slov úplně jiný směr. Majstrštyk v oblasti novodobé propagandy a manipulace.