Ani doma nezabodovali. Jen se jim podařilo opět zviditelnit pražský centralismus a hegemonii několika vyvolených, kteří jsou dočasně zvoleni do svých funkcí.

Po rozdělení Československa – České a Slovenské federativní republiky k 31. prosinci 1992 řada občanů  předpokládala, že bude přijat nový název státu, který bude respektovat a akceptovat název dvou největších historických zemských celků Čech a Moravy, a že vznikne Česko-Moravská republika, jinak Českomoravsko, a že v novém státě bude obnoveno zemské uspořádání státu, které totalitní režim zrušil k 31. prosinci 1948.

V devadesátých letech dvacátého století bylo navrhováno obnovení zemské samosprávy České země, Moravskoslezské země a jako třetí subjekt bylo navrhováno vytvoření Metropolitního regionu Prahy (se začleněním okresů Praha – východ a Praha – západ, aby se v budoucnu velká Praha měla kam rozšiřovat). Další alternativou územně správního členění našeho státu bylo vytvoření čtvrté samosprávné země se sídlem v Ostravě, která by byla územně identická s povodím řeky Odry na území naší republiky. Česká většina v tehdejší České národní radě, dobře míněné návrhy poslanců z Moravy a z Moravského Slezska, vždy zamítla.

Při projednávání znění současné Ústavy České republiky (v parlamentních výborech), která byla přijata Ústavním zákonem České národní rady dne 16. prosince 1992, byly pozměňovací návrhy Moravanů k názvu státu (Česká a Moravská republika, Českomoravská republika), majoritou českých poslanců odmítnuty. Těžce prosazeným kompromisem bylo znění úvodní věty v Preambuli Ústavy:

"My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české, i státnosti  československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku......".

Druhým dosaženým kompromisem v Ústavě byla citace článku 99., že Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje, což o několik let vláda ODS navrhla z Ústavy vypustit a ponechala tam pouze kraje. Proto dnes máme 14 Vyšších územních samosprávných celků – krajů, které jsou na provoz příliš drahé, neboť jsou nevyvážené jak rozlohou, tak i počtem obyvatel i ekonomickým výnosem a de facto kopírují komunistické krajské uspořádání z roku 1949. Dnešních 14 krajů na tak malou republiku je příliš drahým luxusem!

Bývalí politici Miroslav Macek i Petr Pithart se po letech nechali slyšet, že odmítnutí obnovy zemského uspořádání státu byla velká chyba!

A nyní po Česku, které se ani náhodou nevžilo, zejména na Moravě a ve Slezsku, máme zde Czechii, která může prezentovat pouze západní část naší republiky Čechy – Česko, ale ne Moravu a Moravské Slezsko!!! V roce 1992 bylo zdůrazňováno, že název státu Česká republika zahrnuje nejen Čechy, ale i Moravu a Moravské Slezsko, a také proto Ministerstvo pro místní rozvoj získalo na propagaci názvu nového státu - České republiky, více jak jednu miliardu korun.

Paradoxem dějin je skutečnost, že název Czechia propagují i dva politici z Moravy, pánové B. Sobotka a L. Zaorálek! Patrně to svědčí o jejich neznalosti historických souvislostí, ztrátě identity s rodným krajem a s jejich integrací a asimilací do Pražské kotliny.

Spisovatel Karel Čapek na počátku dvacátých let minulého století prohlásil, že název Československo je nešťastný, neboť evokuje dualismus a do budoucna předpověděl rozdělení Československa, což se po 74 letech k 31. prosinci 1992 stalo. Nutno ovšem podotknout, že k rozdělení ČSFR došlo protiústavním způsobem, neboť podle tehdy platných zákonů k rozdělení republiky mohlo dojít pouze na základě vypsání všelidového referenda, což se nestalo. De jure tak Československo existuje dodnes!

První Československá republika sestávala z pěti historických zemských celků – Čech, Moravy, Moravského (dříve Rakouského) Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Všechny uvedené země byly v dávné minulosti součástí Moravské říše, a tak Karel Čapek přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou republiku Velkou Moravou (anglicky Great Moravia). Škoda, že se jeho názor na pojmenování státu nepodařilo prosadit. Mohli jsme si ušetřit pomlčkovou válku ve Federálním shromáždění, rozpad Československa i dnešní ostudu s Czechií.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zkráceně Spojené království nebo Velká Británie) je parlamentní monarchií, která je složena ze čtyř historických zemí – Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska a nikdo si netroufne navrhnout jednoslovné označení, např. Anglie. Politik, který by s podobným návrhem přišel, by se nejen znemožnil, ale navíc i zesměšnil!

Dvojslovné názvy států jako Velká Británie, Nový Zéland, Bosna a Hercegovina nebo Jihoafrická republika jsou historicky zažité a jejich představitelé nemají potřebu za každou cenu hledat jednoslovný název pro svůj stát. Stejně tak by to mělo být i u představitelů České republiky! Bohužel tomu tak není.