Má smysl ji dále rozvíjet a dále do ní investovat.

Není nad kontaktní výuku, o tom není třeba se přesvědčovat. Že by se měly děti co nejdříve vrátit do škol říkají skoro všichni a že jsou prioritní první a deváté ročníky základní školy a maturanti, už si snad cvrlikají i vrabci na střechách.

Není však na místě ohrnovat nos nad on-line výukou. Při první, jarní vlně COVIDu v naprosto nové situaci probíhala výuka na dálku sice srdnatě, ale také hodně živelně, tisíce dětí nebyly připojeny vůbec, další se přetahovaly se sourozenci a s rodiči o počítač nebo tablet a učitelé dělali, co zvládli, nikdo je předtím pro takovou situaci neškolil.

Jako opoziční poslanec jsem ještě na jaře velmi tlačil na ministra školství, že je třeba i on-line výuce dát řád a pravidla - pro ŽŠ se s ní předtím nepočítalo ani ve školském zákoně. Pan ministr sliboval jako obvykle komplexní novelu a všechno daleko lépe, než to předložil opoziční poslanec. Nakonec ve skluzu, v nouzovém stavu a s podporou všech poslanců alespoň napravil ono legislativní vakuum, nic víc. Dálková výuka je nyní pro všechny stejně povinná, jako klasická školní docházka. Škoda, že MŠMT není ve vysvětlování situace, povinností atd. daleko akčnější.

Rodiče se třeba diví, proč se rozvrh hodin prostě nepřeklopí do on-line podoby se vším všudy. Už na jaře se zdůrazňovalo upřednostnění tzv.profilových předmětů, což má určitě logiku.Další předměty lze on-line realizovat jen velmi problematicky. Dálková výuka je samozřejmě širší termín, než on-line výuka, což někteří možná nechápou. Učitelé by měli zadávat různé úkoly, procvičování, samostatné práce. Konečně sedět u počítače 6, ale třeba i 8 hodin za sebou je velmi namáhavé a kritikům bych to i jako učitel doporučil si zkusit. I polovina hodin dá zabrat. On-line výuka je náročnější, to mohu jako učitel srovnat a potvrdit. Je třeba brát v úvahu i to, že si na tento způsob výuky musí učitel připravit materiály. Představa, že si učitel jen sedne, zpustí monotónní výklad bez dalších zpestření a materiálů, přípravy úkolů pro zpětnou vazbu je trochu mimo. Samozřejmě tím nechci omlouvat někoho, kdo si letošní dramatickou situaci vysvětlil tak, že je ji potřeba pouze nějak přežít, věřím, že takových učitelů je zanedbatelná menšina. To je ale úkol systému, aby fungoval. Svoji zodpovědnost v něm má učitel, ředitel, zřizovatel i ministr, žáci i rodiče.

Místo lamentování nad tím, že dálková a on-line výuka tu kontaktní nenahradí je dobré soustředit síly na zkvalitnění on-line výuky. Určitě jsme už měli být dál v proškolení učitelů, všichni žáci a studenti mají být dávno na síti a mělo by být pamatováno na rodiny s více dětmi, kde i rodiče potřebují počítač na home office - domácí "počítačové centrum" má k dispozici asi jen málokdo. Do rozvíjení ON-LINE výuky má smysl investovat. Vždyť nevíme, co bude na jaře, co bude v dalších letech, jaká další pandemie nebo jiný problém nás překvapí. Ke kladným stránkám patří určitě větší důraz na samostatnost, rozvoj kreativity a počítačových dovedností, kýžený obecný posun digitalizace českého školství, kterým se ve svých volebních programech zapřísahaly snad všechny strany. Je možné ji využít u dlouhodobě nemocných, u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a u dalších.

S pěti školou povinnými dětmi se s manželkou nemůžeme dočkat otevření škol, kromě jiného i kvůli socializačnímu aspektu. Ale není to důvod nahlížet na on-line výuku pouze přes prsty. I ve složité situaci těžce zkoušeného českého školství platí zásada, že je lepší zapálit malé světlo, než jenom nadávat na tmu.

A jaká je Vaše zkušenost s dálkovou a on-line výukou? Předem díky za názory a zkušenosti, i ony mohou pomoci dalšímu posunu.