Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda předkládá Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací prezidentem republiky Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, která byla podepsána dne 24. října 2024 v Praze, a to za českou stranu předsedou vlády panem Petrem Fialou a za Svatý stolec panem kardinálem Pietrem Parolinem. K obnově přímých jednání došlo na jaře 2023 a na základě prohlášení vlády. V něm je stanoveno: Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem...

V programovém prohlášení vlády je stanoveno: Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem, podnikneme kroky ke sjednání nové smluvní úpravy vzájemných vztahů a zasadíme se o její ratifikaci. Svatý stolec má v současné době sjednánu obdobnou s smlouvu s dalšími 16 členskými státy Evropské unie, mezi kterými jsou všechny čtyři sousední země České republiky. Celkem má sjednánu smlouvu se 64 státy světa. V letech 2023 a 2024 proběhlo s druhou stranou několik kol expertních jednání a v rámci jednání bylo pečlivě dbáno, aby smlouva nepřekračovala rámec současného vnitrostátního práva, to jest platného právního řádu České republiky. Smlouva má charakter takzvané prezidentské smlouvy, bude mít tedy aplikační přednost před zákonem. Byla nicméně sjednána tak, aby se nemusel český právní řád v důsledku ratifikace měnit.

V této souvislosti byl jak na senátních, tak na sněmovních výborech, kterým bylo projednání smlouvy přikázáno, diskutovány podrobněji zejména dvě otázky. Ta první se týká toho, zda se smlouva stane součástí ústavního pořádku České republiky, a tedy i referenčním rámcem pro posuzování ústavnosti běžných zákonů. Podnětem pro tuto otázku se stala skutečnost, že některá ustanovení smlouvy obsahují základní práva či na ně odkazují. Kategorie mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách a jejich privilegované postavení jako součást ústavního pořádku, respektive referenčního rámce, byla takzvanou euronovelou opuštěna a platná Ústava tento koncept již neobsahuje. Na uvedeném nic nemění ani značně kritizovaná závěrečná pasáž nálezu Ústavního soudu z roku 2002, která směřovala primárně k zachování účinku mezinárodních smluv ratifikovaných ještě před takzvanou euronovelou, tedy před rokem 2002. Není tedy potřeba se obávat, že by se smlouva stala součástí ústavního pořádku České republiky a byla měřítkem pro posuzování ústavnosti běžných zákonů.

Druhým diskutovaným bodem bylo zpovědní tajemství a právo obdobné zpovědnímu tajemství. V případě samotného zpovědního tajemství překládaná smlouva pouze konstatuje, že ji Česká republika uznává. To odpovídá současnému § 368 odst. 3 trestního zákoníku, který upravuje výjimky z povinnosti oznamovat určité trestné činy. Účelem dotčeného čl. 4 odst. 1 smlouvy na druhou stranu není vymezovat rozsah zpovědního tajemství. Proto také není v tomto ustanovení obsažen odkaz na český právní řád, ale oproti obdobným ustanovením v některých jiných smlouvách se Svatým stolcem není ani stanoveno, že by zpovědní tajemství bylo nedotknutelné či absolutní. Naopak v případě práva obdobného zpovědnímu tajemství, které netvoří jádro kanonického práva, je řešen rozsah tohoto práva odkazem na podmínky podle českého právního řádu. Ačkoliv v současné době toto právo chrání podle českého právního řádu i důvěrné hovory charakterově podobné zpovědi vedené i dalšími osobami pověřenými duchovní péčí než pouze kněžími, zajišťuje uvedený odkaz, že je může český zákonodárce do budoucna zúžit. Může tak omezit osobní rozsah práva obdobnému zpovědnímu tajemství, tedy že bude svědčit například pouze nemocničním kaplanům, stejně jako jeho věcný rozsah, tedy například, že bude dosahovat pouze úrovně profesního tajemství.

Konečně bych se rád vyjádřil k tvrzení oponentů smlouvy, která se v poslední době objevují v médiích, že smlouva posiluje zpovědní tajemství, což má vést ke zhoršení vyšetřování zneužívání v církvi. Za prvé, jak jsem právě uvedl, smlouva neupravuje zpovědní tajemství nad rámec současného českého právního řádu. Za druhé, a to je ještě podstatnější, smlouva prostřednictvím svého čl. 13 v odst. 2 vytváří jedinečný právní základ pro sjednávání ujednání mezi státem a Českou biskupskou konferencí v otázkách týkajících se celé katolické církve v České republice. Takové ujednání by se mohlo týkat například právě přístupu k obětem případné trestné činnosti v církvi. Čili nejenže smlouva postavení obětí zneužívání církví nezhoršuje, ale naopak poskytuje základ pro zlepšení přístupu k nim. Jako v případě jakéhokoliv právního aktu bude samozřejmě na aktérech smlouvy, zda i potenciál bude v tomto ohledu využitý. Jak vyplývá z prohlášení České biskupské konference publikovaného 25. února tohoto roku, církev je k takovému dialogu otevřena.

Závěrem bych rád uvedl, že sjednání a provádění smlouvy si nevyžádá zvýšené požadavky na státní rozpočet. Dovoluji si vás proto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací této smlouvy a děkuji vám za pozornost.

JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.

• ODS
• ministr spravedlnosti

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Richterová (Piráti): Výsměch demokracii, co vláda dneska předvedla

„Vaše éra bude brzy projednávána před trestními soudy“ Budete koukat, odkud to Pirátovi přiletělo

Ministr Blažek: Jsem přesvědčen, že Lenka Bradáčová ve funkci obstojí

BIS vyrazila na obranu „pendrekového paragrafu“. Ale zděšení už zní i z ODS