Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda předkládá Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací prezidentem republiky Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, která byla podepsána dne 24. října 2024 v Praze, a to za českou stranu předsedou vlády panem Petrem Fialou a za Svatý stolec panem kardinálem Pietrem Parolinem. K obnově přímých jednání došlo na jaře 2023 a na základě prohlášení vlády. V něm je stanoveno: Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem...

V programovém prohlášení vlády je stanoveno: Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem, podnikneme kroky ke sjednání nové smluvní úpravy vzájemných vztahů a zasadíme se o její ratifikaci. Svatý stolec má v současné době sjednánu obdobnou s smlouvu s dalšími 16 členskými státy Evropské unie, mezi kterými jsou všechny čtyři sousední země České republiky. Celkem má sjednánu smlouvu se 64 státy světa. V letech 2023 a 2024 proběhlo s druhou stranou několik kol expertních jednání a v rámci jednání bylo pečlivě dbáno, aby smlouva nepřekračovala rámec současného vnitrostátního práva, to jest platného právního řádu České republiky. Smlouva má charakter takzvané prezidentské smlouvy, bude mít tedy aplikační přednost před zákonem. Byla nicméně sjednána tak, aby se nemusel český právní řád v důsledku ratifikace měnit.

V této souvislosti byl jak na senátních, tak na sněmovních výborech, kterým bylo projednání smlouvy přikázáno, diskutovány podrobněji zejména dvě otázky. Ta první se týká toho, zda se smlouva stane součástí ústavního pořádku České republiky, a tedy i referenčním rámcem pro posuzování ústavnosti běžných zákonů. Podnětem pro tuto otázku se stala skutečnost, že některá ustanovení smlouvy obsahují základní práva či na ně odkazují. Kategorie mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách a jejich privilegované postavení jako součást ústavního pořádku, respektive referenčního rámce, byla takzvanou euronovelou opuštěna a platná Ústava tento koncept již neobsahuje. Na uvedeném nic nemění ani značně kritizovaná závěrečná pasáž nálezu Ústavního soudu z roku 2002, která směřovala primárně k zachování účinku mezinárodních smluv ratifikovaných ještě před takzvanou euronovelou, tedy před rokem 2002. Není tedy potřeba se obávat, že by se smlouva stala součástí ústavního pořádku České republiky a byla měřítkem pro posuzování ústavnosti běžných zákonů.