Abyste případně ještě měli čas reagovat, tak si dovolím vystoupit teď. A pokusit se odpovědět na vaše návrhy, připomínky nebo dotazy. Předně na zasedání ústavně-právního výboru velmi, velmi rád přijdu. A už teď se těším. To je odpověď panu senátorovi. Co se týká alokace po krajích, která tady zazněla, tak ten návrh ji řeší částečně. My se o tom jak se ukrajinským velvyslanectvím, tak s těmi KACPU a s hejtmany krajů bavíme už 14 dnů. Když přijíždí Ukrajinci vlakem, tak v každém vlaku je dopis ukrajinského velvyslance, který upozorňuje maminky s dětmi, že v Praze a v prstenci kolem Prahy najít místo ve škole nebo ve škole je nemožné. Pakliže chtějí pracovat, chtějí mít děti ve škole nebo ve školce, ať hledají jiné kraje. Přistupujeme k tomu, tlačí na to i Ministerstvo vnitra, i ty jednotlivé KACPU. Samozřejmě není to jednoduché, protože ukrajinská diaspora se soustřeďuje zejména v Praze a v jejím okolí. Sám mám synovce, který má manželku Ukrajinku. A vím, že ona nechtěla k nám do Zlínského kraje, protože tady je ta silná ukrajinská diaspora. Což pro maminku, která je sama s dětmi, prostě je nějaká opora. Takže to vysvětlování, ty jednotlivé lidské příběhy nebudou lehké. Nicméně tento zákon na ty alokace pamatuji. Je tam jasně řečeno, co má dělat ředitel školy, dává možnost, jak si zřídit třídu nebo adaptační skupinu i tam, kde dříve třída nebyla. Dává možnost využívat učebny, které v Evropských fondech byly zřízeny třeba jako odborné a nemůže tam být kmenová třída. To výrazným způsobem může navýšit kapacitu. Ano, my nevíme to přesné číslo, najednou kapacitu to navýší. Opravdu bude záležet na kreativitě ředitelů a zřizovatelů. V případě, že jim kapacita v jejich městě, jejich škole nebude stačit, obrátí se na zřizovatele. V případě, že zřizovateli kapacita nestačí v celém jeho městě, obrátí se na krajský úřad, pak se mezi sebou domlouvají krajské úřady. A když ani to nestačí, tak pak tam má tu supervizi Ministerstvo školství, které určí, do kterého kraje se holt budou muset za vzděláním přesunout. My se snažíme posílat školám metodické pokyny. Už první den války, když to řeknu velmi lidově, se nám porvali žáci ruští a ukrajinští na jedné škole. Takže hned druhý den šel můj dopis s doporučením, jak s dětmi mluvit o válce, jak jim vysvětlovat ty věci, jak zabránit xenofobním náladám. To, že jedinec nemůže trpět za celý národ, že nemáme přenášet to, co jeden národ dělá, na konkrétní jednotlivce a je nějakým konkrétním způsobem uzurpovat. Snažíme se, vytvořili jsme velmi dobrý materiál, vytvořili jsme na portálu EDU.cz/Ukrajina, který už je částečně v ukrajinštině, prostě najdou všichni metodické pokyny, možnosti získat učitele. Je tam celá řada odkazů, spolupracujeme na tom i s ukrajinským ministerstvem školství. Zřídili jsme linku, na které se každý ředitel dovolá a může zjistit informace. V souvislosti s tímto zákonem, pokud bude přijat a podepíše jej pan prezident, tak v tom okamžiku požaduje další poměrně rozsáhlý metodický materiál do škol, který všem řekne, co mají dělat.

To, co nás teprve čeká, a tady to od kolegů senátorů zaznělo, je to, co bude. My teď skutečně řešíme požár, který nějakým způsobem tímto způsobem hasíme, ale přijde čas, kdy to spáleniště budeme muset uklidit. A ten dům stavět znovu a od začátku. A to bude skutečně těžší. Mnozí rodiče, mnozí zřizovatelé mají obavu. A plně podporuji slova pana primátora Nwelatiho, který říká – ano, budou k tomu potřeba peníze, bude k tomu potřeba hodně peněz, ale ty peníze se nám vrátí. Protože příliv ukrajinských žáků a studentů není jenom problém. Je to i obrovská výzva pro Českou republiku a obrovská možnost pro Českou republiku. Já jsem hned týden po zahájení války, další čtvrtek, byl celý den v Bruselu. Obešel jsem paní eurokomisařku pro vzdělávání, šéfku výboru CULT Evropského parlamentu, generální tajemnici Evropské rady. A všem jsem půl hodiny vykládat, co už Česká republika za ten týden stihla udělat. Jak daleko jsme se posunuli, aby i Evropa pochopila, že je potřeba pomoci. My jsme, ano, my jsme nepřijímali kvóty. Napříč politickým spektrem tady kvóty pro uprchlíky nebylo něco, co bychom jako země přijímali, nicméně vždycky, ať byla jakákoli vláda, jsme jasně říkali, že jsme připraveni finančně pomáhat a podílet se na tom. V roce 2015 přišlo do Evropy milion a půl uprchlíku za rok. Teď jich přišlo více než 2 miliony za 14 dnů. A my to zvládáme. Ty děti chodí do škol, ty matky mají ubytování. Já nevím, do kdy to budeme schopni zvládat. Kapacita České republiky není nafukovací. Určitě vám o tom mluvil pan ministr vnitra. Nicméně zatím to funguje. Ty problémy nás čekají, ty problémy přijdou, tento zákon nezaručí, že vše bude bez problému v příštích měsících, nebude. Řekněme si to na rovinu. To znamená, před 3 týdny začala válka a svět se změnil. A změní se i naše životy. Změní se i naše vzdělávání. A my se tomu budeme muset přizpůsobit. Já jsem připraven na diskusi. A děkuji moc panu profesorovi Drahošovi, jako předsedovi školského výboru Senátu, i vám, jako senátorům, že jste evidentně připraveni na diskusi, na pomoc. Protože včerejší diskuse na školském výboru byla skutečně plodná. A mě samotnému vaše otázky přináší mnohé další podněty na to, co všechno je potřeba řešit. Na co všechno se je potřeba zaměřit. Pan senátor Pavera se ptal na maturitu. Ano, to je skutečně problém. Ukrajina má jedenáctitřídní systém, který není úplně kompatibilní s tím naším. A to se nebavím o známkování jejich dvanáctistupňovém, které je něco úplně jiného. V tomto roce pravděpodobně velmi málo ukrajinských studentů vzhledem k znalosti češtiny odmaturuje.

Nicméně my jsme v tom dlouhodobém zákoně, který přijde, o začleňování ukrajinských studentů v tom novém školním roce, připraveni tady toto zohlednit. A věřím tomu, že budou studenti, kteří prostě se za pár měsíců naučí česky. My připravujeme rozsáhlé kurzy češtiny a dotace do toho, aby se učili česky. Jak pro jazykové školy, tak pro jakoukoliv školu. Už včera se se mnou bavil třeba rektor Baťovy univerzity ve Zlíně. I oni připravují rozsáhlé kurzy jazykové. Už dnes má možnost jakýkoli cizinec v rámci inkluze, jehož mateřským jazykem není čeština, dostat v rámci inkluze podporu v základních a středních školách a jazykovou výuku. Toto všechno samozřejmě bude potřeba finančně posílit. Chceme k tomu využít i evropské peníze, ale bude to stát něco i náš státní rozpočet, který prostě není v dobré situaci. Ale bohužel pořád věřím tomu, že investice do tohoto se nám velmi, velmi vyplatí. A myslím, že i pan ministr financí to vnímá. Děkuji.