Děkuji, vážený pane poslanče. Toto je téma, které diskutujeme už hrozně dlouho. My jsme si s řeckou stranou vyměnili několik dopisů. Už jsem zažil několik řeckých protějšků, se kterými jsem o tom hovořil, ale ten problém je stále stejný. Já bych uvítal, abychom používali, řekněme, korektnější termín, abychom nehovořili o dětech, ale o mladistvých. Protože už jsme si snad vyjasnili i s paní poslankyní Šojdrovou, že žádné opuštěné děti, které by mohly být relokovány do České republiky, v Řecku nejsou, nicméně jsou tam mladiství bez doprovodu.

Já jsem reagoval na dopis pana ministra vnitra, který mě vyzval svého času, abychom jako Česká republika převzali část těchto mladistvých bez doprovodu tím, že jsem ho požádal o seznam konkrétních 40 mladistvých tak, aby Česká republika mohla případně provést bezpečnostní prověrky. Řecká strana po dlouhé době sdělila, že žádný takovýto seznam poslat nemůže a náš zastupitelský úřad, který se tomu intenzivně věnoval, informoval Ministerstvo vnitra a zahraničních věcí o tom, že k té relokaci přicházejí v úvahu náctiletí, spíše řekněme, v tom věku velmi blízko 18 let, chlapci původem z Afghánistánu a Pákistánu.

Já jsem v té chvíli řekl, že nejsem připraven v tom dále pokračovat, protože vozit do České republiky sedmnáctileté Afghánce a Pákistánce podle mě nenaplňuje to, co jste měl i vy v úmyslu, to znamená pomoci a zlepšit život opuštěným malým dětem. Toto své tvrzení opírám i o oficiální statistiky Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a dalších autorit.

Pokud se týká té poslední iniciativy, kdy státy jako je Německo - vy jste jmenoval Německo, Lucembursko a Švýcarsko - přebírají nezletilé, tak jsou to nezletilí, kteří mají v té dané zemi nějakou rodinnou vazbu. To nejsou bezprizorní jedinci, ale oni jsou přiváženi do těch zemí v rámci, řekněme, širšího slučování rodin. Ale to v České republice vzhledem k tomu, že tady žádné rodiny nemají, v úvahu nepřichází.

To znamená, já poté, co mi Ministerstvo vnitra Řecka nebylo schopno zaslat požadovaný seznam konkrétních dětí, kterým bychom měli pomoct, tuto věc pokládám za uzavřenou. A chci jenom zdůraznit, že Česká republika se zaměřuje na jinou formu pomoci, ať to je vysílání kapacit personálních, policistů, materiální pomoc. Naposledy v dubnu jsme odeslali prostřednictvím Hasičského záchranného sboru dar ve výši 4,5 milionu korun, popřípadě další projekty, které s Řeckem chystáme.

Takže Česká republika pomáhá, pomáhat bude. Nicméně celá ta situace je opravdu taková, že žádné děti, které by byly bezprizorní, opuštěné a vhodné k relokaci do České republiky, nejsou. Je tam celá řada sedmnáctiletých Afghánců a Pákistánců, kteří z mého pohledu nemají šanci na nějakou rozumnou resocializaci v České republice a velmi pravděpodobně by po příjezdu do České republiky velmi rychle provedli sami toto širší slučování se svými rodinami na západě a prostě z České republiky odešli do Německa, do Švédska a já bych vysvětloval minimálně německému ministrovi vnitra, proč mu sem vozím ilegální migranty.

To znamená, jak jsem řekl, za mě a Ministerstvo vnitra je tato věc uzavřena. Budeme pomáhat jiným způsobem.