Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte mi, abych vám v zastoupení paní ministryně Kláry Dostálové, ministryně pro místní rozvoj, dnes představil vládní návrh nového stavebního zákona; zákona, který se dotýká každého občana naší země. Jak nepochybně všichni víme, vláda se rozhodla extrémním způsobem zvýšit investice, a to nejenom v rámci tohoto roku, ale i v rámci dalších let. A nejedná se pouze o investice veřejného charakteru, jedná se i o investice privátního charakteru, ať už rodin, fyzických osob nebo právnických subjektů, živnostníků. Je to jeden z nástrojů a jedna z cest, jakým způsobem jsme schopni se vypořádat se současnou krizí, způsobenou šířením pandemie Covid.

Investice bez stavby, investice bez stavařiny, investice bez výdajů spojených se stavebním řízením a s novými budovami, je takřka nemyslitelná. Z tohoto úhlu pohledu stavební zákon není pouze běžným zákonem, který můžeme kdykoliv jakkoliv projednávat, ale bezprostředně se rozhodně týká i covidové krize, protože čím dříve ho budeme mít, tím dříve budou zkráceny všechny lhůty, tím dříve odpadne obrovské břímě, které sebou neseme už po dobu desítek let. Za 13 let se nám podařilo ukovat 26 novel stavebního zákona. Výsledek je to, že máme 20 typů stavebních úřadů, máme 10 typů povolovacích procesů a jsme na 157. místě ve stavebním povolení v rámci řebříčku, který srovnává více jak 190 zemí světa. Co to znamená? Přeloženo do češtiny, na bytový dům, povolení v rámci Prahy čekáme v průměru pět let, na novou dálnici čekáme 13 let, ale mohu z vlastní zkušenosti ministra dopravy potvrdit to, že na běžné obchvaty čekáme i 20 let, dokonce i 25 let. Na povolení spojené s přenosovou soustavou, což není úplně komplikovaná stavba, čekáme v průměru 10 let. To prostě normální není. Cílem tedy bylo zcela zřejmě vše zjednodušit, a to ve smyslu jednoho správního řízení, ve smyslu jednoho úřadu, ve smyslu jednoho razítka. Čili zrychlit, zjednodušit a zdigitalizovat, protože jsme v 21. století; nikoliv na principu toho, že budeme zvyšovat počty pracovníků, stavět nové budovy pro nové úřady, opak je pravdou.

Nový stavební zákon je vyváženým kompromisem naplňujícím závazky vlády vyplývající z jejího programového prohlášení, a to podpořit a zrychlit, jak už jsem říkal, výstavbu v naší zemi a prosazením rekodifikace veřejného stavebního práva, které musí vést ke zjednodušení a zkrácení přípravy, a logicky tím ke zvýšení konkurenceschopnosti. Věřím, že tento zákon bude rovněž nástrojem startu, možná i restartu naší ekonomiky po koronavirové krizi, a už jsem to zde dával do kontextu s investicemi, které považujeme za zásadní s ohledem na to, abychom byli z krize venku rychleji. Tím spíše, že jsme průmyslově orientovanou zemí, technologicky orientovanou zemí, a bez investic nemáme šanci se z krize rychle dostat. Současně to dává určitou jistotu domácím i zahraničním investorům.

A jenom podotýkám, že podle posledního řebříčku jsme na 10. místě nejatraktivnější země s ohledem na investice, na prvním místě Singapur. Z Evropské unie je tam Velká Británie, Polsko a my. A nepochybně stavebnictví nám v tom tuto pozici ještě zhoršuje. Kdybychom měli stavební povolení rychleji, mohli jsme být v první pětce podle předběžných ukazatelů.

Rekodifikace veřejného stavebního práva představuje komplexní úpravu veřejného stavebního práva. Práce na tomto procesu byly zahájeny, jak už zde dneska padlo, v roce 2017; ihned poté, co vznikla tato vláda, která si to dala jako svůj závazek. Ministerstvo pro místní rozvoj tehdy předložilo vládě materiál rekodifikace veřejného stavebního práva - základní teze. A po třech letech, konkrétně v srpnu tohoto roku, vláda schválila nový stavební zákon a předložila jej k projednání Poslanecké sněmovně. Je nutno říct, že to je kompromis. Jinak to ani není možné. Je to jeden z nejnáročnějších zákonů, který vůbec máme. Je tam celá řada zájmových skupin a těch, kteří jsou participanty, nejenom stavebního řízení, ale i dotčené subjekty. A nemůže to být jinak, než od stolu odejdou všichni a ne každý bude stoprocentně uspokojen. Projednávalo se vše s desítkami až stovkami připomínkových míst: svazy, profesní komory, poslanecké kluby.