Dovolte, abych pokračoval a uvedl balíček mých následujících bodů. Já jsem měl možnost se zúčastnit a poslouchat už tu diskusi předcházející. Prakticky jsem tady byl po celou dobu a vnímal jsem to tak, že de facto ta diskuse už byla zahájena, i když možná tematicky k trochu jinému bodu, a že se celá řada věcí shrnula. Tak mi dovolte ten můj balíček těch 5 bodů uvést takovým tím základním, nechci říct ani postřehem, ale možná úvodem, který bude do značné míry vysvětlovat naši pozici. Já rozumím zcela tomu, že každý může mít trochu jiný názor, já chápu, že někdo je více orientován ku rychlejšímu dosažení cíli Green Deal a je větším sympatizantem Fit for 55, někdo naopak je více konzervativní, dívá se na to technokraticky, více ekonomicky, více energeticky apod. To si myslím, že je zcela v pořádku a tahle diskuse probíhá ve všech zemích v Evropě a je velmi emotivní a velmi důsledná. S čím jsem nemohl úplně souhlasit, a myslím si, že to je úplně třeba to první, co bych vypíchnul, já jsem si to tady poznamenal, když zde říkal pan senátor Hilšer, prostřednictvím pana předsedajícího:

„Jako malá země se k tomu nepostavíme, i kdybychom chtěli.“

A to je to, co podle mého názoru je špatně, není dobře. Já rozumím tomu, co jste asi mínil, že možná nemáme tak silnou vyjednávací pozici, ale my naopak musíme vyjednávat, musíme se spojovat třeba i s většími zeměmi. A to, že nepatříme mezi země největší v Evropské unii neznamená, že pokud máme s něčím nějaký větší problém, pokud vidíme, že se nás to dotýká tak, že prostě to plošné opatření prostě bude mít negativní dopad třeba na naši strukturu nebo cokoliv jiného, tak že pouze řekneme – my jsme malá země a nečiňme v tomto nic a přizpůsobme se tomu mainstreamu, přizpůsobme se prostě těm velkým zemím, které nás tak či onak převálcují. Není to tak.

Já si vzpomínám, před 2 lety, když jsme opětovně vzali prapor do ruky a začali podporovat jádro, začali jsme vytyčovat cestu, určitě si vzpomínáte, potkali jsme se tady na tom mnohokrát. Jakkoli ta diskuse byla různorodá, tak jsme se nakonec shodli, že ta cesta tím jádrem je, tak když jsme přijeli do Evropské unie, respektive do Bruselu, tak v té době jádro nebylo úplně populárním tématem. A všichni zvedali prst, obočí a nevím co všechno. A tvrdili nám, ať se zařadíme do toho mainstreamu té Evropské unie, ať zařadíme k těm zeleným zdrojům. A že nám pomůžou. A že když budeme mít nedostatek té energie, tak si ji prostě dokoupíme od těch ostatních zemí. Když jsme vysvětlovali přes geografické členění různých zemích, když jsme to vysvětlovali přes jinou hospodářskou strukturu, když jsme to vysvětlovali přes možnosti a nemožnosti, víceméně to skončilo tak – udělejte si to jak chcete, ale nečiníte dobře. Když padlo slovo taxonomie a jádro jakožto udržitelný zdroj, tak to bylo skoro nevyslovitelné. Nikdo to nechtěl brát příliš vážně. Dva roky jsme tvrdě jednali, nenechali jsme se nějak vyprovokovat, nenechali jsme se dostat do té argumentace unie. Našli jsme si spojence, například v té Francii, a netvrdím, že my jsme to vybojovali, jsem měli jsme na tom lví podíl. A skutečně to vypadá tak, že se ta taxonomie uzná. Asi k tomu přispěly i ty události těch posledních týdnů a energetická krize v celé Evropě. Já tím jenom chci říct, že i malá země nebo menší země prostě musí sebevědomě vyjednávat, nesmí se bát. A pokud cítí, že něco na ni dopadne negativně, tak nehledě na to, co se domnívají ostatní, musíme tvrdě prosazovat. A kdybychom to tak nečinili, je to špatně. Proto v tuto chvíli nejde o to zpochybňovat zásadním způsobem ambice jakožto Green Deal. Green Deal beru jako ambici. V tuto chvíli je to o diskusi, jakým způsobem té ambice dosáhneme. A tady se asi shodneme na tom, že každá země má jinou průmyslovou strukturu, energetickou strukturu, má jinou geografickou pozici. A podle toho logicky se musí vyjednávat. A ne vše prostě je možné automaticky akceptovat jenom proto, že tím něco narušíme. Tady padlo třeba dnes dopoledne i to, když dneska vystoupíme nějakým způsobem proti Fit for 55, tak zítra bude na titulcích celé řady médií, že jsme proti Green Dealu. Ale to je úplné nepochopení. Green Deal vůbec nerovná se Fit for 55. Green Deal nikdo nezpochybňuje. K tomu jsme se zavázali všichni. A ten nezpochybňujme v tuto chvíli. Zpochybňujme to, že se vytyčují různé cesty, které velmi často jsou pouze na papíře a nejsou schopny je splnit jednotlivé země. O nic jiného nejde. A hledejme takovou alternativu a variantu, která bude dělatelná i pro nás, aniž bychom narušili ten celkový cíl té Evropské unie, tu ambici. A současně tak, abychom byli schopni to zvládnout, aby to nebylo pouze tak, že to je na papíře. Protože ve finále si vždycky prosím uvědomme to, že to není jenom otázka, co chceme, ale je to otázka, na co budeme mít. A nikdo nám peníze žádné nedá. To nejsou peníze, že nám sem Evropská unie nějaké zdroje dá. Jsou to i naše peníze. A ty peníze se musí někde vygenerovat. Ty peníze musí někdo vydělat. A my dnes zelené ambice, jakkoliv jsou věcně správné, musíme platit ze zdrojů těch, které dneska nejvíce omezujeme. To je prostě realita. A těm to musíme nejenom dobře vysvětlit, musíme ty zdroje od nich získat, ale současně musíme umět rozumě alokovat. A musí to být cesta taková, která nebude nekontraproduktivní. Uvedu příklad.