Byl jsem vychovaný v tom, že dalšímu pokolení se má vše předat v tak dobrém stavu, jak jen to budu umět. Proto děláme odpovědnou sociální politiku, která myslí na ty opravdu nejvíce zasažené, co si bez nás neporadí. Těm musíme pomoci a ve výsledku z toho bude v dalších letech profitovat celá naše země. Možná to není tak populární a chytlavé PR heslo, ale jen skrze ně se politika dělat nemá. Alespoň ne ta dobrá a odpovědná vůči dalším generacím.

My ji děláme a pomáháme domácnostem, jak jen můžeme. Jsem moc rád, že právě pomoc 5000 korun pro rodiče s dětmi se mi povedla prosadit. Každý to známe, že se začátkem školního roku máme s dětmi nejvyšší výdaje, a tak věřím, že zvláště v této době tyto peníze rodiny opravdu ocení. Ostatně rozhodli jsme o pomoci právě jim nejen díky tomu, že jako lidovci rodiny vždy dáváme na první místo, ale krize na rodiče s dětmi skutečně velmi tvrdě dopadá a jsou mezi těmi nejohroženějšími.

Mnoho lidí se také ptá, jestli nemůžeme pomáhat ještě více, a já to chápu. Naše generace měla prozatím to štěstí, že válka pro ni bylo jen slovo pro něco, co se děje možná někde ve světe, ale nás se to vlastně tolik nedotýká v každodenním životě. Útok Rusů na Ukrajinu je ale jiný. Nejen tím, jaká zvěrstva se dějí blízko nás, ale i zdražením energií po celém světě.

Bohužel pro nás se to děje ve chvíli, kdy minulá vláda nasekala za dva roky takový dluh, jako všichni její předchůdci skoro za patnáct let. Přitom sotva deset procent z tohoto neskutečného dluhu šlo na pomoc lidem v covidové krizi a nemáme z toho tak dnes nic, protože se ani neinvestovalo. Pardon, něco z toho vlastně máme. Dluhy a úroky z dluhů, které musíme všichni platit. Pro představu, na každého z nás dnes připadá dluh skoro 250 000 korun.