Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dobré dopoledne. Chci na úvod ještě poděkovat paní poslankyni Pošarové, že byla sice před mnou, ale dala mi tu možnost vystoupit teď, protože já musím na desátou do Senátu, na výbor, pak se vrátím. Tak nad rámec faktické, zhruba nějakých čtyřicet minut, bych chtěl ještě některé věci, které tady i říkala paní poslankyně Fialová, zmínit a vysvětlit.
Začnu možná trošku obšírněji tím, že kdo jsme tady delší čas ve Sněmovně, tak si myslím, že všichni neseme svůj díl zodpovědnosti, že za minulé i předminulé vlády jsme vlastně nebyli schopni se s tímto tématem nějakým způsobem popasovat a posunout se dál. Já si pamatuji debaty ještě za vlády Bohuslava Sobotky, kdy ten návrh vlastně přišel. Přišel na vládu a byla velmi složitá debata, kdy jsme nebyli schopni najít v koalici shodu, tenkrát za sociální demokraty a s ANO, abychom dokázali najít nějaké smysluplné řešení a zfinalizovali ten návrh, který byl tenkrát připraven.
Trošku mi ta situace malinko připomíná i tu dnešní debatu, protože já si myslím, že vlastně každý z nás osobně i politicky může trošku na to téma nahlížet jinak a vidět tu širší, tu užší skupinu těch domácností, lidí, jednotlivců, které případně potřebujeme nějakým způsobem podpořit v bydlení, ať už tou částí doprovázení a poradenství, asistence, anebo přímo tou podporou nabídky toho bytu, který dokážeme získat na tom trhu, a toho člověka, tu rodinu a domácnost zabydlet.
Nicméně teď k těm věcem, tak jak jsou nastaveny a proč jsou nastaveny a proč byly upraveny. Jednou z určitých, řekněme, vad na tom celém příběhu tohoto zákona bylo to, že když jsme ho začínali ještě tenkrát s kolegy z týmu Ivana Bartoše, tak je potřeba férově přiznat, že jsme před těmi dvěma a půl lety, možná třemi roky, nebyli tak daleko, abychom měli jasnou představu, jak bude vypadat v těch finálních parametrech revize dávek. To se podařilo po poměrně intenzivní debatě posledních čtyř měsíců sesadit tak, aby ty systémy na sebe vlastně byly schopny navazovat. Proč? A to je důležité si uvědomit, protože ti lidé, pokud si to bydlení opravdu mají udržet, tak v zásadě mají možnost kombinace tří příjmů, žádných jiných. A je to buďto příjem čistě dávka, anebo je to dávka a výdělek, anebo je to výdělek. My vlastně nemáme člověku dávat byt v situaci, kdy nevidíme skutečné, reálné příjmy, šanci na zisk těchto příjmů. A pak budu řešit za měsíc, za dva, za tři, že to není schopen zaplatit? Takže ty věci spolu prostě takto musí být zesouladěny a to si myslím, že se povedlo, a to je základní předpoklad toho, aby ti lidé to bydlení neztráceli, nebo když je dokážeme znovu zpátky vrátit, tak aby si ho udrželi. Tak to je poměrně důležitá věc, která se tam podařila takto nakombinovat.
Druhá věc, a to je ta horní hranice, o které jsme vedli tady debatu jak na půdě Sněmovny, výboru, tak taky na půdě různých odborných seminářů i v té mediální rovině. Nikdo není úplně přesně schopen dopočítat do jednotek domácností, kdo tam bude mít nárok, nebo ne. My jsme se na MPSV podívali na data ze SILCu z Českého statistického úřadu, uzavřená za rok 2023, dopočítali jsme také i inflační nárůst. A z toho, když to řeknu velmi zjednodušeně, vychází, že zhruba 30 procent domácností z těch, kteří bydlí v nájemním bydlení v České republice, by mohlo mít nárok na ty formy podpory, které ten zákon vlastně přináší. Vedeme debaty, jestli to může být o něco méně, záleží potom na tom, kde přesně by ty domácnosti, v které velikosti sídlišť by byly, ale myslím, že ta množina je poměrně dost otevřená. Navíc ten zákon říká, že nařízení vlády může zvýšit ten koeficient z 1,43 na 1,6. Z 1,2 milionu domácností se bavíme zhruba o 30 procentech. Někdo může říct, že to může být 28, my to máme dopočítáno, vím, že jsme se tady o tom takhle přeli, ale to jsou asi nejpřesnější skutečná data o tom, jaká domácnost, jaký příjem, v jaké úrovni a velikosti obcí tady je.
Takže já jsem sám přesvědčen, že ta množina vůbec není malá, že když se na to podíváme tou optikou, kdy jsme si vzali data rodin, matek samoživitelek s jedním, s dvěma dětmi, tak dneska vlastně v domácnostech těchto lidí máme zhruba přes 30 000. Když se podíváme potom na běžné rodiny s nízkými příjmy, dva rodiče, dvě děti, těch tam máme tisíce. A když se podívám já třeba z pohledu MPSV, když se podívám na tu potřebnost lidí, kteří jsou na ubytovnách, maminky s dětmi v azylových domech a podobně, těch mám taky řádově jednotky tisíc. To znamená, ta množina je poměrně velká, od těch opravdu nejzranitelnějších z pohledu nás jako MPSV, až po ty, kteří nejsou vyloženě lidmi, kteří by byli například v nějaké formě azylového či jiného typu bydlení, typu ubytovna.
Další poznámku si dovolím říct, když tady mluvila myslím paní poslankyně Fialová ještě o té otázce těch kaucí, my jsme hodně změnili přístup. Já to vidím v datech, mám každý týden reporty z toho. Dneska úřad práce opravdu ty kauce poskytuje zhruba v 80 procentech případů žádostí. To je velký rozdíl. My si hlídáme i jednotlivá pracoviště, protože byly podněty, a byly oprávněné, že v některých regionech v zásadě se ty kauce v minulosti nedávaly vůbec. Nevládní organizace nám s těmito podněty přišly. Hlídáme si to, a zase, to číslo není malé, je to číslo, které jde už do jednotek tisíců, kdy ty kauce jsou poskytovány. A já musím říct, a to jako velký respekt vlastně k té práci v tom terénu, 90 procent z nich si to bydlení udrží déle než jeden rok, nebo minimálně první rok se udrží. To jsou fakt dobrá čísla, jsou to dobře a smysluplně investované peníze.
Takže ta kombinace kauce, využití hmotné nouze, využití dávek po revizi v rámci superdávky nám už dává nějaký ucelený systém, který těm lidem dává předpoklad, aby bydlení i s podporou instrumentů, které přináší tento zákon - byť chápu, že na to máme různé pohledy z hlediska rozsahu, počtu bytů, nákladovosti a tak dál, ale je to krok, který to opravdu jako pomáhá systémově řešit. Tak já bych velmi prosil, abychom se na to dívali touto optikou, že vlastně je to věc, která navazuje na projekty, které tady byly, které ukázaly v celé řadě měst, že to funguje, a zároveň jsme to museli ale sesadit na otázku příjmů těch konkrétních domácností a rodin, co jsme takto udělali. Tolik za mě vysvětlení, děkuju moc za možnost to takhle obšírně okomentovat než jenom ve dvou minutách faktické. Děkuju moc.
Ing. Marian Jurečka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je 30 % domácností vyžadujících podporu státu příliš?
autor: PV
