Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče Michálku, na tomto místě se mi poměrně těžko hovoří o situaci, u které jsem nebyl a vy sám říkáte, že ta verze nebo ty verze událostí, jak byly podány nejen mediálně, ale i na vašem včerejším podvýboru, se z hlediska aktérů liší. To znamená, víme, že nějaká schůzka proběhla, víme, že nebyla jedna, na můj vkus jich bylo až příliš mnoho, nicméně nevíme, co přesně na té schůzce zaznělo, takže těžko se mi jakoby soudí, zda všechno bylo standardní nebo nikoliv.

Pokud by ovšem na soudce kdokoliv působil tak, aby rozhodl nějak a přislíbil by mu za to nějakou výhodu, tak by to samozřejmě bylo velmi špatné. Bylo by to špatné, ať už by to udělal jakýkoliv ústavní činitel nebo kdokoliv jiný. A je jedno, jestli by se jednalo o peníze nebo o nějakou veřejnou funkci.

Na druhou stranu - a já už jsem to vlastně nedávno říkal - mnohem horší by bylo, kdyby na to ten soudce přistoupil. Mě trošku mrzí v téhle situaci, pokud se ty události odehrály tak, jak prezentuje bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Baxa, tak že s tím přichází nyní, že s tím nepřišel hned, když toto údajně mělo na schůzce zaznít, protože samozřejmě ono to může, byť se bavíme o osobách, které požívají imunitu podle zákona, naplňovat znaky trestného činu minimálně ve stadiu přípravy, možná pokusu. To, že s tím přichází až nyní, z mého pohledu vyvolává pochybnosti, co všechno se vlastně mohlo v mezidobí odehrávat ať už v hlavách nebo v rámci nějakých dalších schůzek, pokud některé následovaly.

Sama skutečnost, že se soudci stýkají s politiky, ovšem z mého pohledu závadná není. Oni nežijí ve skleníku a kdyby žili ve skleníku, bylo by to ještě horší, protože pak by jejich rozhodování tomu odpovídalo. Oni jsou součástí standardního života, takže mi ani nevadí, že ty schůzky probíhaly. Na můj vkus jich bylo až příliš mnoho. Je otázka, kdo je inicioval.

Co mě do jisté míry naplňuje optimismem, je, že v těch kauzách, ve kterých údajně mělo dojít k ovlivňování, tak prezident republiky příliš úspěšný nebyl. Prohrál spor o jmenování profesorů, alespoň tedy v té fázi, ve které se nacházíme aktuálně, zákon o státní službě nebyl zrušen až na jedno ustanovení a u něj nemůžeme pochybovat o tom, že protiústavní bylo. Ten jeden paragraf byl opravdu problematický od samého počátku a byl důvod k jeho zrušení. To znamená, justice v tomhle případě - pokud by vůbec bylo na místě se bavit o nějakém ovlivňování - obstála, a to je pro mě to stěžejní, protože nebylo rozhodnuto tak, jak chtěl údajně ten, kdo údajně podle tvrzení pana předsedy Baxy nebo pana soudce Šimíčka měl tedy na soudce působit.

A dodám k tomu možná ještě jednu věc. Nemusíte být ani soudce a bude-li probíhat nějaký právní spor a vy budete vědět, kdo je jeho stranou a co je předmětem, tak dokážete docela jednoduše odhadnout, kdo má jaký zájem na výsledku, protože nikdo nejde k soudu proto, aby u soudu prohrál.

Proto samotná informace o tom, že si prezident republiky přeje, aby bylo rozhodnuto tak či onak, podle mě není v rozporu s tím, co bylo obsahem soudního spisu a o čem ti soudci věděli bez případného kontaktu s prezidentem republiky.

Děkuji za pozornost.