Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já chci poděkovat za tu debatu, která tu dnes zatím proběhla a chci poděkovat samozřejmě všem klubům, respektive těm poslancům, kteří je tvoří, kteří přislíbili propuštění tohoto zákona do druhého čtení. Myslím si, že si to ten zákon skutečně zaslouží. Chci zároveň poděkovat i za všechny dobře míněné náměty na jeho případné úpravy a já vám mohu slíbit, a ti, kdo mají zkušenost z minulého volebního období, tak vědí, že to nebude slib planý, že o nich určitě budeme vážně spolu hovořit v období projednávání ve výborech.

I z tohoto důvodu také souhlasím za sebe s tím návrhem na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech. Neříkám, že všechny ty návrhy budeme schopni akceptovat. Myslím si zároveň, že u mnohých z nich, až o nich budeme podrobněji debatovat, tak třeba vyjde najevo to, co my si aspoň myslíme, protože jsme o mnohých těch věcech přemýšleli, že z toho či onoho důvodu, při hlubším nahlédnutí do té problematiky, ty věci nejsou třeba možné takto řešit.

Typicky, předznamenávám, že je to příklad toho oddělovat a jinak řešit jistinu a příslušenství. My totiž z kazuistik, mnohých kazuistik, které máme z různých dluhových poraden, víme, že v různých fázích pádu do těch dluhových pastí velmi často dochází k tzv. přeúvěrování, kde to, co původně bylo příslušenství, tak se formálně stává jistinou a pokud bychom s tím dokonce začali počítat v tom zákoně, tak se to stane pravidlem, protože samozřejmě ta zákonná úprava má vliv potom na chování uživatelů práva v praxi. Ostatně nejlepším příkladem nebo důkazem toho je to, co tu dnes zaznělo, to znamená, že průměrná výše dluhů oddlužení je 600 - 800 tisíc korun.

Dámy a pánové, kdyby to skutečně byly dluhy ve smyslu toho, že to někdy někomu půjčil, tak bychom, pokud jde o finanční gramotnost, museli zaměřit svou pozornost primárně na věřitele a já to celý život učím, protože soukromé právo není prakticky nic jiného než to, že je to věřitel, kdo primárně nese riziko insolvence svého dlužníka, platební neschopnosti svého dlužníka a on má řadu nástrojů v tom soukromém právu, s jejich pomocí si může tohle riziko různým způsobem omezovat a pokud by se našli věřitelé, kteří průměrně pustí dlužníka do nezajištěné pozice 600 - 800 tisíc korun, tak by to byli blázni a dávno by zkrachovali. Co to říká? Říká to to samé, co my víme z těch kazuistik: že to jsou z větší části příslušenství a další věci, o které ty původní dluhy narostly a často ještě ke všemu přesto, že mnoho těch dlužníků, téměř všichni ti dlužníci za tu dobu toho propadání mnoho také zaplatili.

Protože za nimi přicházeli různí lidé, vymahači, později exekutoři. To jsou pak ty případy, jak tady také zaznělo: Důchodkyně, která za svého vnoučka splácí 500 korun za měsíc. Nepřál bych vám potom vidět záběry z těch mobiliárních exekucí, kde k takové důchodkyni přijde ten exekutor, začne jí brát majetek a ona říká: Vždyť já splácím každý měsíc 500 korun! A ten exekutor říká: No jo, paní, to je pěkný, jenže ten dluh byl 40 000 a každý měsíc narůstá o patnáct stovek. Takže těch vašich 500 korun, co splácíte, to je moc hezký, že to splácíte, ale ono to tak nějak nestačí.

Takže to je ten skutečný příběh. A pokud jde o tu finanční gramotnost, podle průzkumů Ministerstva financí dobrou nebo dokonce výbornou finanční gramotnost u nás vykazuje méně než polovina lidí. A ono ještě, když se řekne dobrá finanční gramotnost, tak to taky není žádný zázrak, protože podle téhož průzkumu a dalších obdobných, 80 % našich občanů nepozná, i když má všechny údaje, který z nabízených úvěrů je nejlevnější, 60 % neumí vysvětlit, co to je RPSN. To není pár lidí, to je většina lidí. A to jsou úplně základní věci.

Já bych mohl mluvit ještě dlouho a myslím, že o tom ještě budeme mnohokrát a dlouho mluvit, ale já bych v tuhle chvíli chtěl udělat jenom jednu věc. Chtěl bych se obrátit na tamhle pana poslance Feriho, prostřednictvím pana předsedajícího, a další poslance, kteří tady říkali, že to je nějaký hazard, protože je to hrozně pohodlné pro ty dlužníky do toho jít a sedm let si prostě budou žít v tom oddlužení, a pak, šup ho, všechny ty dluhy zmizí. A že teda kvůli tomu poběží teď do všech bank a tam si napůjčují po těch pěti tisících, co jim tak půjčí, dohromady 50 000 a pak tohle kvůli tomu udělají.

Pojďme, takovou výzvičku, pane kolego, pojďme zkusit měsíc žít z toho nezabavitelného minima. Ne sedm let, měsíc! A pojďme dát zbytek peněz, které vyděláme, na něco dobrého. Třeba já jsem teď objevil takovou krásnou nadaci, která poskytuje stipendia mladým Romům, aby se vzdělali. A my víme, že vzdělání a finanční gramotnost spolu souvisí. A já k tomu vyzývám každého, kdo tady říká, že je to nějaký morální hazard. Ať si z toho zkusí se mnou měsíc žít. Začneme od nového měsíce. Děkuju a prosím o podporu. (Potlesk některých poslanců zleva.)