Spojovat. Překonávat rozpory. A zahlazovat příkopy. O to se snažím od doby, kdy jsem jako kolínský starosta vstoupil do světa politiky. Vím, že demokracie stojí na různorodosti. Ale jsem přesvědčený o tom, že se nikdy nesmí jednat o různorodost bezbřehou. Skutečná demokracie se totiž neobejde bez respektu, ochotě naslouchat druhým a zcela prosté úctě k pravdě.

Navzdory tomuto přesvědčení jsem se vědomě rozhodl jeden příkop napříč společností vyhloubit. A to příkop mezi těmi, kterým není Česká republika lhostejná, a těmi, kdo mají sice České republiky často plná ústa, ale svým konáním cíleně ohrožují její bezpečnost, svobodu a budoucnost. Mám na mysli zdejší hlučící „pátou kolonu“ Ruské federace, která na svých demonstracích obhajuje válečného zločince.

Tolik diskutovaná karikatura Vladimíra Putina ve futrálu na mrtvoly, jenž mezi českou a ukrajinskou vlajkou shlíží z budovy ministerstva vnitra na Letenskou pláň, je jedním z kroků v tomto mém snažení. Chci jasně, srozumitelně a bez jakýchkoliv vytáček ukázat nejen to, kdo je naším společným nepřítelem, ale také to, kdo jsou ti, kteří volají po bratříčkování se s Ruskou federací.

Ale abych snad nebyl špatně pochopen: Ne, nikomu nepřeji smrt. Ani ruskému prezidentovi. Toho bych rád viděl před soudním tribunálem, kde by se zpovídal ze svých zločinů. Na druhou stranu musím upřímně přiznat, že kdyby zemřel, tak bych po něm netruchlil. Neposílal bych do Kremlu smuteční věnce. Ani bych se spolu se zdejšími samozvanými vlastenci netísnil ve frontě před ruskou ambasádou, abych se podepsal do kondolenční knihy.

Karikatura Putina coby politické mrtvoly se někomu zdála přehnaná. Přes čáru. Tohle je příznačná vlastnost demokracie. Je z podstaty slušná. Ohleduplná. Nechce zraňovat ničí city. Někoho se dotknout. A já to v principu chápu a ctím. Jenže teď jsme ve zcela výjimečné situaci. I na to jsem chtěl upozornit a doufám, že se mi to povedlo: Pánové a dámy, máme co do činění s agresorem, jakého Evropa od konce druhé světové války nepoznala.