Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já bych vás chtěl seznámit vlastně s aktivitou naší vlády na poli legislativní činnosti. Samozřejmě že legislativní činnost je jedním z nástrojů vládnutí, kterou vláda vlastně hojně využívá a koneckonců z četnosti využívání tohoto nástroje se dá nějakým způsobem usuzovat na to, že vláda opravdu nesedí se založenýma rukama, tak jak je jí někdy spíláno, že nic nedělá, že tomu tak v zásadě není.

Ta legislativní činnost se v zásadě dá rozdělit do třech oblastí podle těch právních aktů, které se přijímají. Jednak jsou to zákony, pak jsou to nařízení vlády a vyhlášky a zde je možné učinit určité srovnání v zásadě s předchozí vládou. Zákony samozřejmě schvaluje parlament, nicméně vláda má právo zákonodárné iniciativy, je takříkajíc dominantním hráčem v tomto poli, koneckonců na to má vlastně aparát, aby její návrhy zákonů byly kvalitní. A vzhledem k tomu, že naše vláda trvá zatím jenom třináct měsíců, předchozí vláda trvala podstatně déle, tak by bylo asi nejlepší udělat to nějakým průměrným způsobem. Tak ve volebním období, v 8. volebním období roku 2017 až 2021 vláda ročně přijala 88,75 zákonů, zhruba 89. My jsme prozatím přijali nebo navrhli, připravili návrhy k zákonům v počtu 99. Je to třináct měsíců, pokud to přepočítáte na ten rok, tak je to nějakých 91. Takže opravdu je to zhruba srovnatelné. Fialova vláda má tedy o něco větší roční průměr.

Nicméně tam, kde už to vychází podstatně jinak, tak jsou to nařízení vlády, kde předchozí vláda průměrně vydávala 66 nařízení vlády ročně. A my jsme v roce 2022 vydali 104 nařízení. Takže je vidět, že i ta legislativní činnost v nařízeních byla větší. A co se týká vyhlášek, tak průměrem minulé vlády bylo 155 vyhlášek. Nejsou to samozřejmě vyhlášky vlády, ale těch jednotlivých ministerstev. A naše vláda ve statistikách má za rok 2022 178 vyhlášek. Chápu, že tohleto je statistika kvantity, což ještě nemusí vyloženě odpovídat kvalitě. Nicméně na kvalitu můžeme usuzovat podle toho, jestli jsou využívány, eventuálně jak jsou využívány ty vládní procedury, které mají v zásadě zkvalitnit právní regulaci, což je jednak využívání Legislativní rady vlády, eventuálně jejich pracovních komisí, eventuálně využívání nebo vůbec provádění hodnocení dopadů regulace, takzvané procedury RIA.

Pokud se podíváme, ještě musím uvést, že Legislativní rada vlády je vlastně poradním orgánem vlády v oblasti legislativní činnosti. Ona vznikla už na základě kompetenčního zákona z roku 1969, kdy vlastně předsedou Legislativní rady vlády má být člen vlády. V historii je to vůbec fungování vlád v polistopadové. Je to tak, že buďto je to ministr spravedlnosti předsedou Legislativní rady vlády, nebo je to někdo jiný, pak se ta jeho pozice označuje různě, jako ministr pro legislativu, ministr bez portfeje a podobně.

Každopádně se ukazuje, že je asi vhodnější, aby předsedou Legislativní rady vlády byl jiný člen vlády než zrovna ministr spravedlnosti, protože předseda Legislativní rady vlády může takříkajíc přivírat oči nad průběhem legislativního procesu a může udělovat výjimky třeba z hodnocení dopadu regulace nebo i z připomínkového řízení a rozhoduje o tom, jestli ty materiály budou projednávány velkou Legislativní radou vlády nebo eventuálně jenom nějakými komisemi, nebo zda se to obejde bez toho. Opravdu situace nás někdy nutí zejména z časových důvodů, abychom tyto výjimky udělovali. A je asi vhodnější, aby právě předsedou Legislativní rady vlády byl někdo jiný než ministr spravedlnosti, protože z dílny Ministerstva spravedlnosti přicházejí poměrně zásadní věci. Většinou jsou to vlastně novely občanského práva ať už hmotného nebo procesního nebo i trestního a tam je opravdu žádoucí, aby tyto procedury byly dlouhé a řádně prodiskutované.