Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám představil návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s podporou zajištění na stáří.

Na úvod řeknu, že tento návrh zákona vychází z koncepce rozvoje finančního trhu, kterou schválila vláda v roce 2019. Velmi obdobný návrh zákona byl odeslán do Poslanecké sněmovny ještě v minulém volebním období, ale díky skončení volebního období na projednání už nedošlo.

Hlavním bodem tohoto návrhu je rozšíření možnosti státem podporovaného zajištění na stáří v podobě zavedení tzv. dlouhodobého investičního produktu, ve zkratce tomu říkáme DIP. Zvyšuje se motivace účastníků produktů penzijních společností a vyjasňují se pravidla předčasného splácení hypoték s fixací. Dlouhodobý investiční produkt je souhrnný název pro již dnes existující finanční produkty investičního nebo spořícího typu, které umožňují vytváření úspor na stáří, přičemž investice jsou omezeny pouze na akcie a dluhopisy obchodované na burze, případně na státní nebo kryté dluhopisy ze zemí EU. Aby se na takový produkt mohlo čerpat daňové zvýhodnění, musí být splněna podmínka, že k výběru prostředků nedojde dříve než po 10 letech trvání toho produktu, nedojde dříve než po dosažení 60 let věku střadatele. Dlouhodobý investiční produkt bude mít při dodržení určitých podmínek v zásadě stejné daňové zacházení, jako mají dnes produkty penzijních společností či životního pojištění.

Dlouhodobý investiční produkt budou moci poskytovat pouze regulované finanční instituce, jako jsou banky, obchodníci s cennými papíry nebo investiční společnosti. Jejich seznam povede ČNB.

Stejné daňové zacházení jako dlouhodobý investiční produkt bude mít nově také tzv. pojištění dlouhodobé péče, což bude pojistný produkt, jehož cílem je, aby lidé mohli zajistit sebe nebo své blízké pro případ potřeby dlouhodobé péče.

U penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření, tedy v tzv. 3. pilíři penzijního systému, se navrhují změny v poskytování státního příspěvku, které mají za cíl motivovat účastníky ke zvýšení příspěvků. Zvyšuje se tak spodní hranice příspěvku účastníka nutná pro získání minimálního státního příspěvku ze současných 300 na 500 Kč a horní hranice příspěvku, nad kterou se již státní příspěvek nezvyšuje, se zvyšuje ze stávajících 1000 na 1700 Kč. Zároveň je navržena ta státní podpora jako lineární, tzn. procentuálně stejná podle výše měsíční úložky, a to ve výši 20 procent. Státní příspěvek by již dále neměly dostávat osoby, jimž byl přiznán starobní důchod. Tato úprava vychází z přesvědčení, že produkty 3. penzijního pilíře nemají sloužit jako prostředek krátkodobého či střednědobého zhodnocování peněžních prostředků s podporou státu, ale mají sloužit k dlouhodobému odkládání spotřeby za účelem zmírnění propadu příjmů, který může být spojen s odchodem do penze. Ve 3. penzijním pilíři návrh taky umožňuje paralelní účast v transformovaných i účastnických fondech. Účastníci setrvávají v transformovaných fondech, tedy ve fondech z doby před rokem 2013, zejména kvůli garanci návratnosti vložených prostředků. Jinými slovy, takový fond nesmí skončit v červených číslech. Tato garance však znamená, že účastník sice nepřijde po odečtení regulovaných nákladů o vložené prostředky, ale zároveň to transformované fondy nutí investovat extrémně konzervativně, díky čemuž pro své účastníky dlouhodobě velmi nízkého zhodnocení. To platí na roky, kdy je vysoká inflace, ale platí to úplně stejně i na roky, kdy inflace je v inflačním cíli ČNB.

Nově si účastníci budou muset ponechat dosud naspořené prostředky v transformovaných fondech a zároveň začít spořit v těch účastnických fondech, které nabízejí potenciál vyššího zhodnocení, ale samozřejmě při existenci vyššího rizika.

Předložený návrh obsahuje podmínky předčasného splacení hypoték. Byla k tomu poměrně rozsáhlá veřejná debata, i rozsáhlá debata v Poslanecké sněmovně. Otázka nezněla, na kterou jsme hledali v Poslanecké sněmovně odpověď, jestli zaplatí ty skutečně vynaložené, účelně vynaložené náklady klienti, nebo ti, kteří postupují hypotéky. Ta správná otázka zní, jestli to zaplatí všichni klienti nebo jenom ti, kteří migrují. Nakonec se Poslanecká sněmovna dobrala ke kompromisu, který já považuji za vyvážený, tzn. je tam limitováno podle délky fixace, jaké mohou být nejvýše ty účelně vynaložené náklady, a to 0,25 procentního bodu předčasně splacené částky podle počtu let, max. však 1 procento. Jinými slovy, pokud by se někdo rozhodl refixovat při 10leté fixaci po 3 letech, nebude to 7x 0,25, ale 4x 0,25 maximálně. Současně chci připomenout, že již dnes platí, na tom se nic nemění, že každý rok může bezplatně každý účastník splatit 25 % jistiny celkové hypotéky, ne toho zůstatku. Současně tento návrh přináší nové životní situace, kdy bude automaticky nárok ze zákona na bezplatné předčasné splacení hypotéky. Je to nově u poměrně obvyklé životní situace, kdy dojde k rozvodu a dochází k rozdělení společného jmění manželů. Velmi často taková nemovitost musí být prodána, aby mohlo dojít k finančnímu vypořádání. Tento návrh zákona přináší změnu, že v takové situaci automaticky platí bezplatné předčasné splacení zbytku hypotéky.

Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit, tak to jsou zaměstnanecké akcie, kde se mění princip. Dnes v okamžiku, kdy zaměstnavatel se rozhodne odměňovat či motivovat své zaměstnance formou zaměstnaneckých akcií, v okamžiku, kdy zaměstnanec je obdrží, jsou podrobeny zdanění. Tento princip měníme, s tím, že v zásadě budou zdaněny až v okamžiku, kdy ty akcie prodá, nebo po uplynutí 10 let, nebo při odchodu z té dané firmy. Současně myslíme na situací start-upů, kdy se může ukázat, že ten projekt nebyl úspěšný, po těch letech ty akcie buď ztrácí hodnotu, nebo nemají v zásadě žádnou hodnotu. Pak samozřejmě v okamžiku zdanění se bere aktuální hodnota, ne ta původní, v okamžiku, kdy zaměstnanec obdržel ty zaměstnanecké akcie. Řešíme tam i opce na akcie. Ony v zásadě existují dva typy: nepřevoditelné, což je naprostá většina případů v ČR, což je v podstatě příslib, že za splněných jistých podmínek dostane ten člověk zaměstnanecké akcie. Tady se zase mění situace, že při poskytnutí opce se nedaní hodnota těch akcií.

Příjem nastane až v situaci, kdy se opce vymění za akcie. A zde pak najde uplatnění nově doplněná úprava. Pak se to bude posuzovat jako standardně vydané zaměstnanecké akcie. A pak jsou převoditelné opce na akcie, ale to je absolutní rarita, která se v zásadě v ČR nepoužívá. A tam je navrženo stejné zacházení jako u akcií.

Ještě jsem zapomněl říci, že u hypoték se nová pravidla budou používat podle návrhu, který přišel z Poslanecké sněmovny, pouze na nové úvěrové smlouvy. To znamená, stávajících úvěrových smluv se tato úprava netýká. A u běžících se použije jen na předčasná splácení, k nimž dojde během fixace zjednaných až po datu účinnosti této novely, to znamená až po 1. 9. 2024.

Děkuji za pozornost.