Vážené kolegyně, vážení kolegové.

Je skutečně s podivem, jaký moje bývalá profese vyvolává závan emocí. Já myslím, že dříve nebo později se k tomu k velké potěše řady z vás vrátím a že si ulevíte. Jenom jak jistě pan poslanec vašim prostřednictvím, pane předsedo, ví, tak odpověď vypracovávají právníci, zvlášť takto relativně subtilní nebo složitou materii, takže tím dostali všichni právníci Ministerstva obrany právě pětku.

Samozřejmě, že to možná nejdůležitější zaznělo v úplném závěru, a to je otázka voličů. Těm je směřována tahleta interpelace především a zřejmě se blíží zase týdny, kdy budeme vykopávat různé historické disentimenty a budeme vytahovat kostlivce ze skříní. Já bych rád zdůraznil znovu a nejsem si jist, že moje odpověď uspokojí, protože myslím, že je to nastaveno tak, aby neuspokojila žádná odpověď, ale budiž, jsme ve fázi, kdy my jsme podepsali dopis o záměru, dopis o záměru - to není smlouva, to není právě závazný dokument, je to jakási iniciační fáze nějaké možné spolupráce a konkrétní návazné kroky budou rozhodně ještě předmětem právě zvažování a rozhodování a nepůjde přitom o návazné kroky směřující k omezení naší suverenity nebo bojeschopnosti. Opak je cílem.

Motivem podpisu dopisu o záměru je posílení systému kolektivní obrany NATO. Ale zdá se, že právě toto je nesmiřitelný prvek pro některé ze zde přítomných a zároveň je ale klíčový pro zajištění bezpečnosti České republiky. Nevím jakou vidí někteří z nás tedy alternativu. Vytváření mnohonárodních formací následných sil pro účely článku 5 Severoatlantické smlouvy prostřednictvím afilace čili přidružení, je esencí spolupráce v rámci NATO. Zlepšená spolupráce pak umožní i efektivnější působení v rámci EU nebo OSN. Konkrétně jsme podpisem dopisu o záměru určili pro 4. brigádu rychlého nasazení partnera. Partnera, tedy německou 10. divizi, se kterým by měla umět působit v operaci většího rozsahu jako je úroveň divizního úkolového uskupení a výše. Cílem je se lépe poznat v rámci společných cvičení, výcviku a vzdělávání, sladit postupy a požadavky na schopnosti a jejich důsledným rozvojem odstranit případné překážky, které by bránily hladké spolupráci v případě společného nasazení.

Spolupráci neprohlubujeme jenom s Německem, to je patrně třeba opakovaně zdůrazňovat, ale ve větší či menší míře se všemi spojenci v NATO, především s Polskem a dalšími zeměmi V4. Viz např. náš záměr vyslat šest osob do velitelství Mnohonárodní divize Severovýchod v Elblagu včetně zástupce velitele divize a záměr afilovat 7. mechanizovanou brigádu k této divizi od roku 2019.

Předmětem dopisu o záměru je prosté zvyšování interoperability, abychom my byli lépe připraveni čelit útoku vedenému proti území NATO v Evropě nebo tento útok odvrátili efektivním odstrašením. Předmětem dopisu o záměru není vytvoření smíšené česko-německé jednotky a tedy ani žádné vzájemné závislosti. Nizozemsko-německá a francouzsko-německá spolupráce pro nás v tomto ohledu není vzorem. Takovýto krok by beztak vyžadoval souhlas Parlamentu České republiky.

A k těm nezodpovězeným otázkám. Ty dvě poslední otázky jsem označil za irelevantní nikoli z despektu k vám, nikoli z despektu k těm, kteří toto téma zvedají, ani proto, že bych chtěl bagatelizovat některé kontroverzní kroky německé vlády. Označil jsem je za irelevantní, protože afilaci tak jak je popsána v dopise o záměru, se v žádném případě nepodřizujeme politické vůli německé vlády ani se nevzdáváme byť jen části naší suverenity v rozhodování kdy, kde a za jakých podmínek bude 4. brigáda rychlého nasazení použita. Díky afilaci získáme jen povědomí jak a s kým bychom reagovali v rámci kolektivní obrany na aktivaci článku 5 a o aktivaci tohoto článku přitom rozhodně kolektivně NATO, tedy i my. Naše suverenita tak není dotčena, opakuji.

Určitá zdrženlivost v přidružování našich jednotek k jednotkám německým by tedy byla na místě pouze tehdy, pokud by hrozilo, že naše jednotky budou afilací předurčeny k vykonávání politické vůle německé vlády, což nehrozí. Nehledě na to, že o nasazení Bundeswehru nerozhoduje německá vláda, ale Spolkový sněm. V tomto kontextu bych se přimlouval za častější a strukturovanější debatu mezi výbory pro obrany našeho parlamentu a Spolkového sněmu. Panují-li jakékoli obavy, nechť jsou osloveny ve vzájemné důvěře a dialogu.

Stejně tak dopisem o záměru nevyjadřujeme souhlas či nesouhlas s politikou a činy německé kancléřky Angely Merkelové, prosím. To mi z pozice ministra obrany České republiky ani nepřísluší. Argumentace paní Merkelová, utečenci, armáda je navíc z mého pohledu účelová a zavádějící. Jako člen exekutivy se hodlám řídit duchem Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji přijaté před dvaceti lety. Některé nedávné kroky německé vlády mohou být kontroverzní, ale nedávají tušit, že by mělo dojít ke změně dlouhodobého strategického směřování Německa, které se mimo jiné projevuje silným multilateralismem při posilování a obraněschopnosti evropského pilíře NATO, což je pro naše rozhodování určující. Stejně tak jako snaha o posílení schopnosti EU na poli obrany.

Německo bezpochyby převzalo v reakci na změnu bezpečnostního prostředí aktivní roli v obraně NATO a EU a bez této jeho aktivní role nebudou pro nás tyto z bezpečnostního hlediska klíčové organizace dostatečně akceschopné. Dopisem o záměru vyjadřujeme odhodlání dále prohlubovat dlouhodobě nadstandardní česko-německé vztahy v oblasti obranné spolupráce a rovněž se tak připojujeme k aktivní roli v obraně NATO a EU.

Prohlubováním spolupráce přitom nemáme na mysli výstavu smíšených jednotek s Německem tak, jak to učinili naši nizozemští a francouzští spojenci. Z textu dopisu o záměru nelze nic takového dovodit. A v neposlední řadě spolupráce k Bundeswehrem není krokem pouze politickým, je i krokem, který vítá Armáda České republiky, krokem, který totiž má napomoci dalšímu rozvoji jejich a tedy našich sil.

Děkuji.