Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dobrý den, kolegyně, kolegové, já cítím povinnost zareagovat a vyjádřit se k tomu, co říkala před chvílí zde paní poslankyně Pastuchová. Jenom jednu větu teď k mému předřečníkovi.

No, tak právě proto ten zákon přijímáme, abychom dokázali regulovat a mít pod kontrolou dostupnost psychomodulačních látek. Možná, že tu debatu, velmi bouřlivou, kterou jsme vedli ve veřejném prostoru nakonec i tady před několika měsíci, kdy se řešilo zařazení látek HHC na seznam zakázaných návykových látek, tak si všichni pamatujeme. To má samozřejmě nějaké konsekvence zařazování těchto a podobných látek na seznamy, a my právě touto novelou zákona o návykových látkách vytváříme tady to prostředí, které považuji za smysluplné. Prostě budeme tyto věci mít pod kontrolou a budeme mít přístup zvláště té mladé generace k těmto látkám, takzvaným psychomodulačním, regulovaný. To je ta cesta, která má být, a my se tím vyvarujeme té debatě o tom, jestli za 14 dní se nám tady na trhu objeví nějaká jiná látka a tak dále. A bude, logicky, tím pádem dostupná bez ohledu na věk daného konzumenta nebo spotřebitele. Tak to je jedna věc.

Ale já teď se s dovolením a předpokládám, že možná na to budou reagovat i další kolegové přihlášení do rozpravy, jsou to lékaři, já tomu rozumím... Ta debata ohledně potravinářské inspekce versus, nebo respektive, krajských hygienických stanic. Samozřejmě v okamžiku, kdy zavádíte nějakou regulaci, to platí obecně, tak, aby dávala smysl, tak musí být někým kontrolována. Ta debata velmi dlouho se vedla i právě u tohoto zákona, myslím, že i na zdravotnickém výboru tady ve Sněmovně, kdo by měl být tím kontrolním orgánem - Ministerstvo zdravotnictví, potažmo krajské hygienické stanice, se tomu velmi bouřlivě bránily a já jako ministr zemědělství po dohodě s vedením Státní zemědělské potravinářské inspekce jsme nakonec po několika měsících vyšli vstříc v tom, že tedy, jakkoliv to úplně smysl nedává, takže tyto látky, které nejsou ve standardu potravin, tak dodržování tohoto zákona, tu míru regulace, budeme naplňovat v rámci povinností kontrolních kroků a kontrolních činností zemědělské a potravinářské inspekce.

Současně jsme ale říkali, pokud řešíme rozsah agendy, pojďme konečně uzavřít tu debatu, která se zde vede od roku 2015, a to je otázka sjednocení, zdůrazňuji sjednocení dozoru nad potravinovým právem nebo kontrolu v plném rozsahu potravinového práva, která tady bohužel je v tuto chvíli dvojkolejná, protože spadá jak pod krajské hygienické stanice, pod rezortem Ministerstva zdravotnictví, tak pod Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, která spadá gesčně pod Ministerstvo zemědělství. Dodržování kvality a bezpečnosti potravin máme na starost na našem resortu.

Od roku 2015 SZPI provádí kontrolní činnost a dozor právě v provozovnách otevřeného stravování, to jsou tedy restaurace, kavárny, bary, občerstvení. To, co je veřejné. Prosím pěkně, zdůrazňuji, pro všechny přítomné - netýká se to ani školních jídelen, netýká se to ani stravování v zařízeních sociálních, v domovech pro seniory, netýká se to nemocničního stravování... Znovu zdůrazňuji, je to otevřené stravování dostupné široké veřejnosti - bary, občerstvení, restaurace a podobně. Ten dozor takto SZPI provádí, je to 30 000 provozoven, už od roku 2015 čili, není to něco, co by přišlo nově na krajskou hygienickou stanici tak, jak tady možná zaznívalo ze strany paní poslankyně Pastuchové. My osm let tento dozor vykonáváme, paralelně s tím ho nějak vykonávají krajské hygienické stanice a ten stav je takový, že tady máme dvě rozhodovací praxe, rozdílný přístup k rozsahu kontrolovaných požadavků i k výši ukládaných pokut.