já jsem velice rád, že jsem se mohl připojit ke skupině senátorů pod vedením Lumíra Aschenbrennera s pozměňovacím návrhem, který bude načten v podrobné debatě kolegou, pokud na ni dojde, ohledně toho, že by bylo možné dávat výpovědi bez udání důvodu.

Popravdě řečeno, napůl chápu, napůl nechápu tu hrůzu některých – hlavně odborářů, tak daný, z uplatňování tohoto důvodu, moci dávat výpovědi bez udání důvodu. Jednak v tom návrhu je to udělané tak, že se nebude týkat zranitelných skupin zaměstnanců. To znamená těch, kteří mají do důchodu méně než 5 let, těch, kteří jsou na dovolené mateřské, otcovské, rodičovské, či těhotné a na lidi, kteří mají první či druhý či třetí stupeň invalidity. 

Ale uvědomme si, že se jedná, co se týká pracovních poměrů, o spojité nádoby. Pokud je obtížné, nebo dokonce nemožné dát výpověď člověku, který prostě nestačí, nepracuje dobře apod., tak zaměstnavatelé pak mají obavy tyto lidi i nabírat do zaměstnání. Takže jak se píše v odůvodnění – účelem je umožnit zaměstnavatelům pružněji reagovat na aktuální situaci na pracovním trhu. Navíc při přijetí tohoto pozměňovacího návrhu bude odstupné ve dvojnásobné výši než v těch případech, kde se ten důvod uvede, to bude běžný.

Ten strach z toho zavést jakoby revoluční věc, moci dávat výpověď bez udání důvodu, je podle mého názoru úplně neopodstatněný. Když já nevím, no. Jako vemte si, který zaměstnavatel se bude chtít zbavit nadprůměrných zaměstnanců? Ba dokonce průměrných zaměstnanců? Proč by to dělal? Vždyť by si škodil sám sobě jako zaměstnavatel. Proč by to dělal? A naopak, jak jsem říkal, rozpohyboval by se lépe pracovní trh. A ty důsledky, podle mého názoru, by byly pozitivní. 

Děkuji za pozornost.