Děkuji, pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem vlastně sněmovně a nyní tady Senátu předložil zákon, protože i v oblasti kultury je třeba reagovat na mimořádnou situaci. Tentokrát v tomto případě se neobejdeme bez zákona, proto jsem se obrátil tedy i na sněmovnu a nyní na Senát. Ten návrh, já se ho pokusím krátce představit. Možná ještě řeknu úvodem, říká se, že krize odhalují vždycky slabiny v modelech života, který žijeme, což bezpochyby i tato krize odhaluje. Nemusí to být vyloženě slabiny, ale ukazují se věci, které v dobách klidu nejsou tak vidět. Já jsem si během té doby posledních měsíců uvědomil, že české ministerstvo kultury je jakoby spíš ministerstvem umění, to znamená, že se zabývá především neziskovou kulturou, slovo kultura je velice široké, já jenom upozorňuji, že to, co dnes už cítím zřetelně, že ministerstvo kultury, tak jak je pojato u nás, tak se opravdu zabývá především neziskovou oblastí, zabývá se uměním, podporou literatury, českého jazyka, výtvarného umění a podobně. Já to říkám proto, že když se podíváte vedle do Německa, tak tam zjistíte, že oni skutečně mluví o kultuře v tom širším smyslu, kde se to týká také nakladatelských domů, médií, to znamená, to jejich pojetí kultury je širší podle mě než to, jak je koncipováno české ministerstvo kultury. Nemyslím si, že musíme někoho napodobovat, ale uvědomuji si teď zvlášť v té krizi, že je třeba asi do budoucna daleko více, když mluvíme o kultuře, se zabývat také tou kreativní oblastí, tomu se říká creative industry, říkejme tomu kreativní odvětví, to zasahuje často víc než jenom oblast neziskové kultury.

My dnes jako ministerstvo kultury podporujeme v oblasti komerce, víte, že existuje Státní fond kinematografie, to už je byznys, to už dnes spadá pod ministerstvo kultury, nicméně běžně je to tak, že celá řada komerční kultury zůstává stranou nějakých dotací nebo i nějakého zásahu státu a ministerstva kultury. Tento zákon je zajímavý tím, který vám předkládám, že on do určité míry vstupuje do oblasti komerční kultury, protože se týká koncertů, festivalů, velkých, které byly připraveny na tento rok, jsou to poměrně populární akce, mají velký rozsah, navštěvují je tisíce, někdy dokonce desetitisíce návštěvníků, je to poměrně významná věc, protože si možná sami představíte, že některé akce, dá se naprosto klidně říci, že mají velký kulturní význam, třeba pro hudbu a podobně. O tom není pochyb. Je to, řekněme, zhruba něco asi přes 50 akcí, na které jsme mysleli, když jsme tento zákon dělali. Jsou to opravdu velké akce, na které se nakupují dopředu lístky, které mají velkou návštěvnost. Vy teď taky víte, že i když hygienici, epidemiologové se možná přou o dalším průběhu zdravotní krize, tak jedna věc je jistá, my víme jistě, že tisícihlavá shromáždění toto léto se v ČR konat nemohou, to znamená, populární festivaly, které mají někdy opravdu desetitisícovou návštěvu, některé jsou i kulturně podle mě velmi kvalitní a zajímavé a podstatné pro českou kulturu, tak my víme, že nebudou, to je jistota, protože dnes se debatuje o tom, máme dnes 100, 25. dubna se možná budeme bavit, když to půjde dobře, o 500 účastnících kultury. (Miloš Vystrčil: Května!) Pardon, děkuji. 25. května se budeme bavit, jestli to bude termín, kdy povolíme 500 účastníků, 500 návštěvníků na společenských a kulturních akcích, co bude dále, to vám ještě dnes neřeknu, to bude předmětem ještě další debaty, a určitě především také vyhodnocování čísel, která budou. Ale opakuji, to, co je jisté, je, že tisícihlavé akce se konat nebudou.

Vy si možná také dobře vzpomínáte, že to šíření toho viru bylo právě v Itálii, Španělsku způsobeno právě velkými akcemi, to byly fotbalové akce, to byly demonstrace, které se konaly v případě toho Španělska, nebo demonstrace, velká shromáždění, i politická, která se konala, tam jak dnes celkem je jistota, došlo k obrovské akceleraci šíření viru. Takže proto víme, že to nebude, vláda to říká jednoznačně. A také i vyhláškou ministerstva zdravotnictví teď bylo stanoveno jako maximální počet lidí 100, i když tedy říkám, že to možná bude mít vývoj, tak na tisícovky to nedojde, to víme jistě.

Tohle je věc, která se už snad v této zemi ví. My dnes víme, že festivaly se konat nemohou, když si představíte, že někdo nakupoval tisíce lístků, teď by vzali jeho pokladny útokem, tak vlastně by to měl všechno vyplatit, tak to pro něj znamená obrovský útok na hotovost. A protože v této situaci nebo v jakékoli jiné podobné situaci krize se říká, že vždycky hotovost je král, takže útok na hotovost by mohl vést k tomu, že řada pořadatelů a agentur nebo těch, kteří to pořádají, by zbankrotovala, protože by nebyla schopna najednou uhradit takové množství vstupného, pokud by bylo něco jako „run“ na pokladny v této situaci. Takže proto tento nástroj, to je jeho smysl, ten smysl není jenom v ochraně pořadatelů, to, na co jsme mysleli, je, že kdyby došlo k tomu „runu“ na pokladny, to znamená, kdyby zaútočili všichni a chtěli vybrat své peníze zpátky, protože velké akce nebudou, tak by na tom prodělali i ti zákazníci, protože oni by zákonitě nedostali nic, protože by pořadatelé nebyli schopni to vyplatit. Takže já bych rád zdůraznil, že zákon je koncipován jako ochrana nejenom pořadatelů, ale vlastně i snaha najít řešení pro zákazníky, protože my předpokládáme, že když najdeme nástroj, kterým ochráníme hotovost, tak jim dáme šanci se nadechnout. Ta doba toho nadechnutí je v zákoně definována, přesně to je to, že ochranná lhůta, která se dává do 31. října roku 2021, do roku 2021, to je ta lhůta, ochranná lhůta, v té se může odehrát ten proces, že zákazník, on tedy nemůže žádat svou hotovost, pokud nepatří do té vybrané skupiny invalidů, samoživitelek a podobně, která je v tom zákoně vyjmenována, tak pokud nepatří do této sociálně chráněné skupiny, tak většina může požádat tedy... Tak ta nemůže žádat svou hotovost. Může požádat o poukaz náhradní, ten musí být vydán ve lhůtě měsíce, pak do šesti měsíců je náhradní akce. Ten dotyčný pořadatel musí nabídnout náhradní akci. Takže ono jednoduše pro toho dotyčného vzniká možnost, to, co nezkonzumuji na festivalu v tomto roce, tak se otevírá šance, že to může za stejné peníze, řekněme, mít příští rok, když si ten rok počká. To je jednoduše konstrukce a smysl návrhu, nemám-li jít do detailů. Takže je to snaha pomoci s hotovostí, zabránit bankrotu pořadatelů, vytvořit tím situaci, jakýsi moderátor toho, aby se vytvořila situace, která dává šanci pořadatelům, dává zároveň šanci zákazníkům, pokud oni tedy budou trpěliví a budou ochotni se spokojit s tím poukazem a s náhradní akcí. Pokud ale nebudou, tak jenom aby bylo jasno, tak pak si hotovost vyberou, až uplyne ochranná lhůta, pak o ni mohou požádat a pak ji dostanou. Po tom 31. říjnu mohou hotovost dostat zpátky, pokud nebudou chtít náhradní poukaz, nebo pokud nepatří do té vybrané, chráněné sociální skupiny. Takže to je logika a smysl tohoto opatření, které ten zákon pokrývá.

Samozřejmě, že jsme to konzultovali s představiteli těchto pořadatelů a snažili jsme se najít jakýsi vyvážený model. Jenom, my jsme pořadatelům nevyhověli ve všem, hledali jsme určitou rovnováhu, právě nejenom tedy chránit pořadatele, ale zároveň to trochu udělat vstřícné i pro zákazníky. Já vím, že je to nestandardní opatření, že asi může být někým shledáno nedokonalé, ale nástroje, které v této chvíli vyvíjíme, nejsou někdy úplně stoprocentně dokonalé. Je to mimořádné opatření, v mimořádné době, opakuji, když to mám zjednodušit, skutečně jeho hlavním smyslem je dát šanci se nadechnout a pomoci s hotovostí těm, kteří by jinak zbankrotovali, což by nepomohlo nikomu, ani zákazníkům, ani pořadatelům. Takhle jsem to zjednodušil, jsem připraven odpovědět, pokud budu schopen, na otázky.