Naše připomínání si konce 2. světové války mělo letos podivně bulvární charakter.

Vzpomínám tady v Ostravě na mámu, která jako sestra na chirurgii tehdy celé dny sváděla zápas o životy českých a ruských vojáků. V ostravsko-opavské operaci bylo 124 000 padlých. Je znám Hitlerův výrok: “Vydáte-li Ostravu, vydáte Německo.” Existoval tehdy Hitlerův plán udělat z Ostravy druhý Stalingrad. Velel tu “krvavý Ferdinand” - Hitlerovi fanaticky oddaný polní maršál Schörner, který hlásal, že “kdo ovládne českou kotlinu, ten vládne Evropě”.

Byl konec války a prolilo se tolik krve. Československá brigáda přišla tehdy o všech padesát tanků.

Léta si tu na Ostravsku připomínáme tuhle minulost. Potkal jsem se zde za tu dobu už s řadou tehdejších bojovníků... Rusy i našimi - často skromní nenápadní lidé, Rusové, kteří se přijeli podívat na místo tohoto krveprolití a kteří mi říkali, že se stydí za rok 1968, a dokonce se omlouvají. Oni vzpomínají na své mrtvé kamarády a my s nimi vzpomínáme na všechny ty tisíce, které tehdy rozdrtila kola dějin, která se přes ně převalila. Bylo by zlé, pokud bychom v této zemi takové piety nebyli schopni.