Často slýchám, že 28. říjen je oslavou vzniku státu, který už neexistuje, a proto vlastně nemá smysl ho slavit. Jenže státy se neudržují jen hranicemi, ale – když si půjčím výrok prvního československého prezidenta - hlavně idejemi, na nichž vznikly. A jakkoli Československo v původních hranicích už neexistuje, tak ideje, na kterých vzniklo a které byly v průběhu posledních 104 let několikrát brutálně pošlapány, žijí dál.

Nadále jsme demokratickým, právním státem, který se navíc po létech útlaku stal součástí největších uskupení demokratických států na světě. Slováci patří k našim nejbližším spojencům v rámci NATO, EU i V4. Spolupráci se nám daří nyní prohlubovat i v rámci mnohonárodnostního bojového uskupení na Slovensku, které vedeme a které posiluje obrannou linii na východní hranici aliance.

A vzpomeňme na to, že velká část dnes ukrajinského území byla součástí tehdejšího Československa. Fakt, že patříme mezi pět největších dárců pomoci Ukrajině, jasně vypovídá o tom, jak blízko k této zemi máme i dnes.

Proto jsem přesvědčená, že 28. říjen mrtvým svátkem není a není ani oslavou vzniku zaniklého státu. 28. říjen je připomínkou doby, kdy se naše země rozhodly jít cestou demokracie, rovnoprávnosti a právního státu. A hlavně se rozhodly jít směrem na západ. Historie ukázala, že to není samozřejmost. 28. říjen tudíž slavme i proto, abychom nemuseli slavit Vítězný únor.