Přeji všem hezkou neděli,

pro mě hodně slavnostní, protože jsem měla to potěšení připomenout si s panem prezidentem 7. výročí jeho inaugurace a také oslavit MDŽ, který je pro mě velmi důležitý. Vše začalo v roce 1908 stávkou newyorských švadlen a pokračovalo postupným uznáváním volebního práva pro ženy napříč civilizovaným světem. Hlavními tahounkami u nás byly Františka Plamínková a Alice Masaryková. No a před sto lety bylo v Ústavě Československé republiky zakotveno, že ženy jsou politicky, sociálně a kulturně postaveny na úroveň mužům a náleží jim volební právo. To už přece je důvod ke slavení!

Co se ale slavit úplně nedá, je finanční disproporce mezi ženami a muži, konkrétně o 22 % nižší výdělky žen a o pětinu nižší penze. Jako sociální demokratka a nyní i jako ministryně práce a sociálních věcí usiluji o to, aby se tento tristní stav stal co nejrychleji minulostí. A jsem ráda, že takto uvažuje například i Komise pro spravedlivé důchody, kterou vede paní profesorka Nerudová.

Dobrou zprávou pro ženy i pro muže pak je, že v pátek prošlo druhým čtením ve Sněmovně zavedení pěti týdnů dovolené. Pravice mu ve třetím čtení bude určitě bránit, ale já tento poslanecký návrh podporuji. Stejně jako debatu o zkracování pracovní doby. Byla bych ráda, kdybychom mohli více času věnovat dětem, či třeba starým rodičům, zkrátka našim nejbližším. Nebo i sobě samotným. Jak je důležité dát zaměstnancům dostatečný prostor na vyčištění hlavy, už pochopily mnohé osvícené firmy v zahraničí i u nás. Nepochybuji proto, že to zvládnou i další.

Absolvovala jsem tento týden opět několik pozoruhodných debat v terénu. O důchodech, pracovních podmínkách, ale mezi témata se v klínil i záludný koronavir. Ten zajímá ženy i muže, mladé i staré.

Tady mi dovolte odbočku. Od některých z vás jsem to schytala, když jsem před týdnem v souvislosti s návštěvou Domova pro seniory psala o babičkách a dědečcích. Prý je to nevhodné. Nevím, pokud se to někoho dotklo, omlouvám se. Ale mám ráda česká slova. V oficiálním kontaktu je jistě lepší hovořit o klientech nebo o seniorech. Jenže pak jsou intimnější okamžiky, kdy mi tahle odcizená slova nejdou přes ústa. Když tedy výjimečně užiju výrazy babička a dědeček, činím tak – přestože vím, že řada moderních seniorů si raději nechává od vnoučat říkat křestními jmény – s maximálním citem a úctou k nim a jejich životům.

Ale zpět k debatám. Je to něco jiného, než trávit čas po kancelářích a jednacích sálech. Stín koronaviru je však dělá vážnějšími a vážnějšími. Jeho riziko nepodceňuji, zvlášť pro dříve narozené nebo lidi s oslabenou imunitou může být nebezpečný. Na druhou stranu ale zápas s ním můžeme zvládnout. V rámci našeho ministerstva aktivně řešíme vše, co spadá do naší kompetence. Podstatné je především chránit klienty domovů sociální péče, úřadů práce a poboček České správy sociálního zabezpečení. Naše úřady fungují v běžném režimu, nadstandardně se ale zvýšila intenzita úklidu a hygienická opatření. Také dbáme o zdraví zaměstnanců, kteří v rámci resortu působí. Pokud některý z nich byl na zahraniční cestě v postižených oblastech v Itálii, automaticky platí karanténa. Detaily jistě znáte z medií. Další zahraniční cesty vedení i zaměstnanců MPSV jsme preventivně zrušili. Povedlo se také umožnit vystavení e-neschopenky na dálku, a to i pro stav karantény. Náš krizový štáb dělá, co je v jeho silách. Hlavně jsme však součinní s krizovým štábem ministerstva zdravotnictví, který je ten klíčový. To on ve spolupráci s hlavním hygienikem reaguje na výskyt koronaviru, vyhlašuje závazná opatření, pořizuje veškeré potřebné pomůcky apod. Podstatné je minimalizovat riziko šíření nákazy, ale též nepodléhat panice.

Přeji tedy nám všem, abychom se s nástrahami, kterými si musíme klestit cestu, vypořádali. Ať je nový týden klidný a co nejzdravější!