Děkuji, pane místopředsedo. Pojďme si prvně znovu zopakovat, a já se na vás nezlobím, máte tady plnou kopu různých materiálů, pojďme si zopakovat, o čem vlastně jednáme. Protože z vašich některých dotazů si nejsem jistá, teď se omlouvám, že vás poučuji, jak mi říkal pan předseda Vystrčil, skutečně to bude asi tím, že jsem přes 20 let učila externě na právnické fakultě, tak mám v sobě tyto návyky, tak to neberte, prosím, osobně.

Prosím vás, úvěry budou poskytovat komerční banky. Tzn. my nemůžeme vstupovat do vztahů komerční banka – klient. Takže se nebudeme bavit, pane senátore, o žádné bezdlužnosti. Komerční banky mají prostě svoje know-how a budou si nastavovat vztah. A oni, předpokládám, nemají zájem na tom, aby potom část toho zaplatily. Tzn. to je vztah banka – klient. A tím se postupně dostanu k tomu, proč jsem nepodpořila pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně. On byl notabene napsaný tak, že byl nepodporovatelný. A vůbec by to nefungovalo. A navíc tam byl vstup do bankovního tajemství atd. Takže to je ta podstata. Jenom ještě jednou, ČMZRB, pokud zákon nabude účinnosti, nějakým podílem, na kterém teď smluvně pracuje, mezi banky rozdělí hodnotu portfoliové záruky, těch 30 %, což tento zákon ohodnocuje na 150 mld. A oni budou uzavírat smlouvy s podnikateli. Pokud to budou malé a střední firmy do 250 zaměstnanců, tak 90 % bude ručit stát. Pokud budou 250-500, tak 80 % bude ručit stát. A budou poskytovat úvěry na provoz do 50 mil. Takže než si ještě řekneme k těm daňovým rájům, tak bych chtěla říct, že úvěry, na které se bude vztahovat záruka, budou poskytovány pouze na provozní financování, to je zákonná podmínka zákona, který máte před sebou, na provozní financování. A na základě rámcových smluv, uzavřených mezi ČMZRB a úvěrujícími bankami, které upraví další podmínky úvěrů. Například mohou být limitovány výší dvou měsíčních mzdových nákladů, což by mělo eliminovat vyvádění peněz do daňových rájů, respektive států s preferenčním daňovým režimem, to je přesnější.

Navíc tyto úvěry podpoří fungování podniků na území ČR, tzn. například udržení úrovně zaměstnanosti. To, že firmy tak, jak jste se mě tady ptali, co firmy budou dělat, že budou mít firmy na provoz. Na nic jiného to nemohou poskytnout. Já sama jsem zvědavá, je to skoro 500 mld., jestli kapacita bude naplněna, sama jsem zvědavá. My prostě přesně nedokážeme, je to poprvé, co se něco takového děje. Teď ČMZRB nastavuje podmínky a jedná se o výši první tranše. To nebude hned celých 150. Kolik z té první tranše se poskytne, samozřejmě potom to bude posuzovat i ČNB atd. Takže to bych chtěla, abychom si zopakovali. To není tak, že by ČMZRB a její úředníci toto poskytovali. Jak by to dělali? Tam je 300 lidí, sotva zvládli COVID I. Pak se to stejně převedlo, COVID II na banky. A toto je COVID III, kde už to jednoznačně budou poskytovat banky. Prostě záruka má umožnit, že kritéria, když to řeknu lidově, budou mírnější. Že na úvěry dosáhnou i firmy, které by za normálních podmínek od bank úvěr nedostaly. Rozumíme si? A kombinací záruky a multiplikací, protože záruka je ohodnocena na 30 %, portfoliová, tam dostaneme 30 %, čili cca třetina, dostaneme necelých 500 mld.

Takže tady doufám, že jsem odpověděla na balík různých dotazů, jak úředníci, jak bezdlužnosti atd. To budou dělat banky, ty to budou posuzovat. A zákon jim říká,vykolíkovává hřiště a říká: „U těchto firem to bude 90 %, ty malé střední, u těch to bude 80 %, dáte to jenom na provoz, maximálně do 50 milionů, víc dát nemůžete.“ A to je hřiště, ve kterém oni se budou pohybovat. A tou portfoliovou zárukou děláme i určitou motivaci pro banky, aby nechtěly, aby úvěry defaultovaly, protože oni na tom mají také zájem, jsou to i jejich klienti. My chceme pomáhat jako stát a vy tím, že to schválíte, a ony se starají samozřejmě o své klienty, je to lepší, než je poslat do insolvence, do konkurzu a realizovat potom záruky. Přeci je lepší té firmě pomoci se nadechnout a pokračovat dál ve svém byznysu.

Když se podívám na pozměňovací návrh, řeknu vám to zcela upřímně, pokud pozměňovací návrh projde, a je to samozřejmě na vás, já tady mohu jen apelovat a vysvětlovat, tak nezbude nic jiného, než to přehlasovat. To je neaplikovatelné, ten pozměňovací návrh. Prostě tak, jak byl neaplikovatelný pozměňovací návrh, který byl v Poslanecké sněmovně, který navíc ještě chtěl, aby se zasahovalo do bankovního tajemství, aby se to zveřejňovalo, no kam by to vedlo? Vedlo by to k tomu, že by to ztížilo právě naopak úvěry, bylo by to komplikované, máme tu jakési bankovní tajemství a tyto věci, prostě nebylo možné, abychom to podpořili.

Já chci říci jednu věc. My jsme to debatovali, my jsme s bankami dojednávali, a bylo to opravdu velmi tvrdé, tyto státní záruky, tak toto bylo jedno z témat. Ale to téma jsme vyloučili, protože to bychom vstupovali do smluvního vztahu banka – klient. Nehledě na to, že tím, jak jsou úvěry nastaveny, tak z povahy věci to skutečně cílí na klienty, na české firmy, na firmy, které jsou do 50 milionů. A samozřejmě ČMZRB tam ještě nastaví některé podmínky. Třeba jsem tam uváděla jako příklad, to se teď dojednává mezi MPO a ministerstvem financí, třeba tam bude limit ve výši dvou měsíčních mzdových základů atd. To jsou věci, které se ještě dojednávají.

Nehledě na to, při vší úctě, prostě pozměňovací návrh je neaplikovatelný, takže nám nezbude, než ho přehlasovat. Já budu velmi apelovat, aby se přehlasoval, protože tam je „úvěrovaný neměl ke dni sídlo v některé z jurisdikcí, které svým rezidentům poskytují neobvyklé daňové výhody“. To je právně neurčitá definice. „Seznam takových zemí stanoví vláda“. Jak může vláda stanovit takové země? Stanovit tento seznam na půdě EU byl nebetyčný problém, který vedl až k různým diplomatickým rozporům. Kdo jste tady ze zahraničího výboru, tak jste museli tyto věci vnímat a nějakým způsobem o nich víte. Takže to je prostě nereálné, neaplikovatelné. Já to říkám úplně upřímně, je to neaplikovatelné.

Další věc, „úvěrovaný se pod sankcí okamžitého vyrovnání celé pohledávky zavázal ve smlouvě“ atd., pořád my nemůžeme vstoupit, byť zákonem, do vztahu banka – klient. A úvěry budou poskytovat banky. My pouze říkáme: „Tady budeme za něco ručit za určitých podmínek,“ je to v podstatě z toho portfolia třetina, a tím pádem samozřejmě banky budou poskytovat. Proto jsme jednali. Já jsem navrhovala portfoliovou záruku nižší. Banky namítaly, že tím pádem propadne méně firem sítem. Vedla se debata na půdě Poslanecké sněmovny, nakonec Poslanecká sněmovna schválila 30 % portfoliové záruky.

Navíc banky budou muset dávat na web seznam klientů, které budou benefitovat z ručení. To už je samo o sobě samoregulační mechanismus dostatečný. Takže já skutečně říkám zcela upřímně, že nemohu ani jako ministryně financí, ani jako předkladatelka, ale ani jako právník profesí podpořit tento pozměňovací návrh tak, jak je předložen. Teď asi mluvím špatně, že už mluvím k pozměňovacímu návrhu, ale ono o něm bylo mluveno. Možná jsem teď procesně mimo jednací řád, tak se omlouvám.

Pak tady zaznělo, myslím, že od dvou pánů senátorů, ať to nespletu, dotaz na nájmy. Tzn. kompenzaci. My o tom jednáme, měl by to předložit pan ministr Havlíček zítra na vládu. Dolaďujeme to, že by se podílel na odložených nájmech stát určitou výší, ale parametry nemáme ještě přesně vydiskutované, ale samozřejmě deklarovali jsme to, on to tady deklaroval a já to potvrzuji.

Nevím, pane senátore Wagenknechte, nejsem si vědoma, že bych vám někdy neodpověděla na něco, určitě věřím, že to nebylo nikdy úmyslně. Takže pokud jsem někdy na něco možná zapomněla, tak určitě ne úmyslně, nebývá to mým zvykem.

Co se týče DPČ, víte, že se schválilo ošetřovné v Poslanecké sněmovně. Paní ministryně připravuje program dotační, který slíbila, že dá ve velice krátké době ke schválení, myslím paní ministryně Maláčová. A co se týče těch dohodářů do 10 000, myslím teď DPP a kombinace s OSVČ, ti dosáhnou na Pětadvacítku. Pokud jsou to DPČ, tak samozřejmě tam je to do 3000. Pak už tam nárok není v tuto chvíli.

Uvidíme, jak se postaví k tomu vašemu senátnímu návrhu Poslanecká sněmovna. Ale já jsem tady posledně vysvětlovala, že pokud jsou to DPČ, tak oni jsou v evidenci státní sociální podpory, nebo státní sociální podpory, České správy sociálního zabezpečení, protože platí odvody. Takže to řeší MPSV. Pokud jsou to ti dohodáři do 10.000, tak jsem říkala, je tam možná kombinace s OSVČ. Nicméně není o nich žádná evidence. Jediná možnost je systém státní sociální podpory, hmotné nouze. Vy jste říkal nějaký případ, který na to nedosáhl, ale to je potřeba znát konkrétní podmínky. Protože třeba paní ministryně – a možná mluvíme každý o jiném případu – mluvila o případu, kdy ji vyzývali někteří poslanci, nebo některý poslanec, a ona ho nechala prošetřit a zjistilo se, že ten člověk má docela slušnou částku na účtě. Takže můžete poskytnout někomu sociální podporu a hmotnou nouzi, ale zkoumají se samozřejmě jeho podmínky. Potom bychom samozřejmě mohli rozdávat všem všechno. A přece jen v tomhle systému musíme pomáhat a vláda to považuje za svou povinnost, ale v tomhle systému těch černých pasažérů je také docela vždycky dost. To je jen potřeba si uvědomit, že i nějaká elementární kontrola nad tím musí být.

Ještě se dívám, na co jsem zapomněla... Já to shrnu, já nevidím tady teď nic. Jo, pan senátor Hraba, tak tam bych podepsala, co jste řekl. Tam v podstatě nemám, jak bych to komentovala, já s tím souhlasím. Je vidět, že jste se tou problematikou zaobíral.

Tak já bych chtěla říct úplně upřímně, že je to na vás. Ten pozměňovací návrh je za mě – a teď budu mluvit víc jako právník, jako expert neaplikovatelný, nezbude, budu samozřejmě apelovat na vládní kolegy, koaliční poslance plus podporu dál, pokud to vrátíte, tak aby to bylo přehlasováno. Každopádně – a teď to neberte jako nějaké, já to skutečně říkám s veškerou pokorou, zbrzdí to celý ten proces. Protože firmy na to čekají, připravuje se to, je to připraveno tak, aby se to mohlo spustit. Ale jak říkám, je to na vašem uvážení. Děkuji.