Dobrý den, dámy a pánové,
 
děkuji za možnost vystoupit na této mezinárodní konferenci, která otevírá palčivé téma vztahu mezi mediálním světem na straně jedné a spravedlivým a ničím neovlivněným procesem na straně druhé. Tematické zaměření dnešního setkání, stejně jako složení hostů, ve mně vzbuzuje značné očekávání.  Věřím, že se tady dnes podaří nejen pojmenovat velmi aktuální fenomén a rizika, která jsou s ním spojena, ale také nastínit řešení a východiska, která i do budoucna vyloučí jakékoliv pochybnosti o garanci spravedlivého procesu v této zemi.
 
Pokud vůbec byla někdy v minulosti možnost spolehnout se na samoregulaci ze strany médií, tedy žurnalistickou etiku nebo novinářský kodex, troufám si tvrdit, že dnes to možné prakticky není. To je podle mého názoru dáno - řečeno ekonomickou terminologií - hyperinflací médií. Počet serverů prezentujících se jako zpravodajské, majících nějakou alespoň základní periodicitu, dramatickým způsobem narůstá. Zatímco médií a novinářů přibývá, jejich mediální potrava ve smyslu potenciálního obsahu se nijak dramaticky nemění. Den má stále 24 hodin, vláda je stále jenom jedna, opozice také pořád jenom jedna, školní rok začíná a končí jen jednou ročně, zajímavé technologické novinky se nerodí jako houby po dešti, zločinů a dopravních nehod u nás díky bohu nijak dramaticky nepřibývá. Pískoviště je tedy více méně pořád stejně velké, ale báboviček na něm musí vzniknout desetkrát víc než včera nebo předevčírem. To vede přirozeně k větší honbě za senzacemi, k nedostatečně precizní práci se zdroji, k povrchnosti.
 
Nejsem odborníkem na mediální studia, ale mám silný dojem, že význam kritického zrcadla, které žurnalistické práci nastavuje čtenář, slábne. A s ní i základní důvod k reportérské profesní autoregulaci – udržet a zvyšovat prestiž periodika a reportéra samotného. Ta neuchopitelná kvantita mediálního obsahu, který je v každé minutě produkován nebo reprodukován stále se zvyšujícím počtem zdrojů, značně znemožňuje seriózní debatu o tom, zda v tom kterém případě došlo nebo nedošlo k překročení etického nebo právního rámce. Význam jediného novinového článku je při této kadenci natolik malicherný, že mediální efekt polemiky nad nímpřipomíná silou svého zásahu spíše bádání doktoranda kdesi v potemnělém archivu, než způsob jak přimět novináře k sebereflexi.