Jakoby to bylo včera. Opoziční lídři se v médiích i ve Sněmovně předhánějí v tom, kdo hlasitěji vyčiní vládě za "zoufale malou pomoc ekonomice", "chybějící fiskální impulz" nebo "chabou pomocnou ruku státu". Jestli máte stejně jako já pocit, že dnes je jejich rétorika přesně opačná, nemýlíte se. Prostě zase obrátili jako ta pověstná korouhvička.

Můj postoj ale zůstal a zůstane stejný. A stejně jako jsem si nic nedělala z kritiky, že je vládní pomoc malá, nerozhodí mě ani útoky, že je vláda štědrá příliš. Definitivně nám odpoví až historie. Ale přesvědčení, že v krizích je povinností státu lidem pomáhat, mě nerozmluví nikdo.

Senioři, mladé rodiny, zaměstnanci v ohrožených provozech, živnostníci bez tržeb, naše zdravotnictví nebo samosprávy, ti všichni potřebovali a potřebují aktivní a rozhodný stát teď. A právě takový stát chci i já.