Lhalo se o dojivosti dojnic a pracovním nadšení pracovnic. Lhalo se o budovatelském nadšení – mluvím zejména o 80. letech, kdy žádné takové nadšení mezi lidem už dávno nepanovalo. Proč? Protože lid režimu už nevěřil. Nebyl skoro nikdo, kdo by byl ochoten pro něj hnout prstem. Utíkalo se v pátek v poledne z práce do vnitřních azylů – chalup a chat, pěstovat azalky a koukat do zeleně. A žádný Green Deal k tomu nikdo nepotřeboval. Systém postavený na lži vyvrcholil listopadovými transparenty, na nichž se skvěl nechtěně půvabný citát generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše, jenž pravil: „My všichni, že jo, chceme tu demogracii.“ To poslední, co tehdejší komunisté z ÚV chtěli, byla demokracie. Proto také (vedle mezinárodních konsekvencí) jejich vláda padla tak rychle a dá se říct bez pokusu o sebemenší sebeobranu.
Tak tu tedy máme už bezmála šestatřicet let demokracii. Nějaký čas, zejména v tom prvním a podstatném transformačním období, to takříkajíc šlapalo. Ale pak se pomalu z čelných pozic přesouvali otcové zakladatelé, za všechny jmenujme například Václava Klause a Miloše Zemana, oba zkušené harcovníky, kteří prošli všemi hlavními ústavními funkcemi – premiér, předseda Sněmovny, prezident. A jak že se to ptal slezský bard Petr Bezruč? Kdo na moje (tedy jejich) místo?
Odpověď je při pohledu na dnešní vrchnost až banálně plytká. Je to skvadra neumětelů, nemajících zpravidla nejmenší odborný vhled do svých portfolií, a podle toho tedy konajících. Ministr vnitra původně němčinář. Ministr dopravy původně novinář. Ministr financí původně elektroinženýr. Mimochodem, tato vláda je první od roku 1918 včetně protektorátních, v níž nezasedá ani jediný ekonom. A podle toho to vypadá. Ministr práce a sociálních věcí je profesí traktorista, ministr školství původně hudební teoretik, ministr kultury původně středoškolský učitel zeměpisu. A jako třešnička na tom nakyslém dortu ještě nedávno ministryně pro vědu a výzkum předtím provozovala penzion. Vědě a výzkumu rozuměla jako ta pověstná koza petrželi. Stejně jako většina jejích vládních kolegů. Pravda, Pavel Blažek byl aspoň vystudovaný právník, ale taky zkušený zákulisní kutil, který ve svém domovském Brně jistě nikoli náhodou požívá přezdívku Don Pablo. A to celé si říká liberálně demokratická vláda.
Od chvíle, kdy bylo nutné před slovo demokracie přidávat jakýkoli přívlastek (lidová, socialistická atd.), bylo vždy namístě zamyslet se, zda vůbec jde ještě o demokracii v původním kontextu antického slova polis, starost o obec. Strany dnešní koalice, jež samy sebe nazývají liberálně demokratickými, lžou hned dvakrát v jedné větě. Nejsou liberální, neboť nerozšiřují prostor občanských svobod, a nejsou demokratické, neboť neplní vůli lidu, voličů. Jsou neomarxistické, navazují na teze i praxi komunistické ideologie:
1. Zesilují státní dirigenci nad ekonomikou a celým životem společnosti.
2. Vedou permanentní, až by se dalo říci třídní boj, vyhledávají vnitřní a vnější nepřátele a propagandisticky zneužívají jejich démonizaci.
3. Omezují svobodu slova a projevu, přijímají zákony, které vedou k cenzuře – viz zákon lex Ukrajina 7, § 308a.
4. Diskriminují, ostrakizují a umlčují zastánce odlišných názorů, než je vládní doktrína.
5. Vynakládají nesmyslné částky na výdaje, které nejsou v zájmu našich občanů, jsou na jejich úkor, zužují prostor zdravotní a sociální péče.
6. Kamuflují svoje korupční atd. kauzy, nedovolují občanům mít o nich objektivní informace.
7. Je to vláda postavená na neschopnosti a diletantismu (vzpomeňme na „dělnické“ ředitele atd.).
8. Prosazují cizí zájmy (zejména EUROSAJUZU) na úkor vlastních občanů.
9. Mávají antikomunistickými fangličkami, ale chovají se hůř než komunisté před rokem 1989.
10. A to celé vydávají za úspěšné vládnutí a rvou se o pokračování tohoto truchlivého mandátu. Mají k tomu mocné spojence: komunistického rozvědčíka, dnes prezidenta Petra Pavla, Senát, který zanesli lidmi, jako jsou Miroslava Němcová či David Smoljak, dokonce i církev, jejíž hlava arcibiskup Graubner pár dnů před volbami horuje proti odpůrcům dnešního vládnutí se stejnou vervou, s jakou před dvěma lety tleskal nástupu rozvědčíka na Hrad.
Jak z toho ven, zněla okřídlená řečnická otázka legendárního TV moderátora Oty Černého. Napovím: přemýšlejte vlastní hlavou a používejte zdravý selský rozum. Máte na to čas do pátku a soboty.
(Autor, ekonom, vysokoškolský pedagog, lídr jihomoravské kandidátky SPD ve sněmovních volbách 3.–4. října 2025)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Horký
