Nápadů máme hodně, od proklestění džungle zákonů, přes snižování byrokratické zátěže podnikatelů až po zavedení plnohodnotné elektronické komunikace mezi občanem a státem. To jsou návrhy, na kterých pracujeme, ale jejich zavedení zabere určitý čas. My však chceme nabídnout voličům něco, co rychle a zásadně zlepší fungování veřejné správy jako celku.

A takové řešení jsme skutečně našli. Je jím posílení odpovědnosti státu, respektive zaměstnanců veřejné správy, za škody, které způsobí svým rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nejprve je ale zapotřebí udělat si představu, o jakých škodách mluvíme a jak to funguje dnes.

Zaměstnanci veřejné správy způsobují prokazatelné škody ve výši miliard korun. Do toho se ovšem nezapočítávají prohrané arbitráže. Skutečné škody způsobené občanům a podnikatelům budou přitom daleko vyšší, neboť řadu věcí poškození raději ani nežalují. Úřady to nepálí.

Většina vzniklých škod spadá pod ministerstvo spravedlnosti, kterému ministerstvo financí takříkajíc “dolije” potřebné množství peněz do příslušné rozpočtové kapitoly. V důsledku je chybujícímu úřadu srdečně jedno, zda nějakou škodu způsobil. Z jeho rozpočtu to většinou nejde, šlendrián se zkrátka zaplatí z eráru. Tedy z našich daní. Ponechávám stranou, že takto z okna vyhozené peníze mohly být využity jinde a lépe.

Za každým úkonem veřejné moci přitom najdeme konkrétního úředníka, a ten by za něj měl nést osobní odpovědnost. Ale není tomu tak.

Zaprvé zaměstnanci veřejné správy ručí za škody způsobené nesprávným úředním postupem jen do maximální výše 4,5 násobku svého platu. A tento strop platí i pro úředníky rozhodující o největších státních zakázkách. Právě v případě jejich pochybení mohou jít škody do stovek milionů, klidně i do miliard. Jejich odpovědnost je tedy téměř nulová.

Zadruhé stát dnes nemá povinnost po úřednících škodu vymáhat. Může, ale nemusí. Rozhodnutí závisí zcela na libovůli příslušného úřadu. Z oficiálních údajů zjistíme, že státu se daří vymáhat po úřednících méně než 1 % (slovy jedno procento!!) způsobených škod. To znamená, že nadřízení kryjí své podřízené a ruka ruku myje.

Nikdo není neomylný a úředníci jsou také jen lidé. Asi bychom nenašli občana, který nikdy neporušil žádný právní předpis. Každý z nás si někdy zapomněl štípnout lístek v autobuse, překročil povolenou rychlost, špatně zaparkoval nebo si zapomněl včas vyměnit propadlý občanský průkaz. Všichni děláme chyby.

Ale všichni do jednoho jsme za své jednání odpovědní. Zákonodárce nám určil rozsah našich práv a povinností. Aby nezavládla ve společnosti anarchie, stanovil také rozsah sankcí, které vůči nám státní moc uplatní v okamžiku, kdy své povinnosti porušíme. A stát naše jednání důsledně kontroluje a trestá. Ale podle nás má být vztah občana a státu v rovnováze. Hmotnou odpovědnost za svá pochybení musí nést i byrokratický aparát.

Proto navrhují Realisté dvě základní opatření:

1. Zavedeme pravidlo, že zaměstnanci veřejné správy ručí za škody způsobené nesprávným úředním postupem celým svým majetkem.
2. Zavedeme povinnost státu vzniklou škodu po odpovědných úřednících vymáhat.

Krom toho přehodnotíme procesní pravidla, na jejichž základě se občané svých práv domáhají. Musí to jít snadno a rychle, protože nejde jen o kompenzaci samotné škody, ale především o to, aby byl nezákonný stav co nejrychleji napraven.

Těmito jednoduchými opatřeními změníme vše. Ponese-li úředník na jakékoli úrovni veřejné správy za své rozhodnutí odpovědnost, dá si veliký pozor, aby dodržel všechny lhůty a neporušil svým rozhodnutím žádné právní předpisy. Výrazně se tím omezí také prostor pro korupci, protože úředník ručící svým majetkem bude daleko odolnější vůči tlakům politiků a lobbistů. Velmi pečlivě si totiž rozmyslí, zda mu podobné ústupky stojí za to riziko.

Obavy, že naše opatření povedou k paralýze státní správy, nemáme. Ostatně ta je paralyzována již dnes složitou legislativou a nekvalitním zákonem o veřejných zakázkách. Ano, možná odejde určité množství úředníků, kteří nebudou ochotni přijmout odpovědnost za svou práci. Stát ale není zaopatřovacím ústavem, stát má sloužit svým občanům. Na uvolněná místa se určitě najde dostatek schopnějších zájemců. Ti, kteří zůstanou, se navíc mohou proti způsobení škody pojistit.

Stát není náš pán. Je to mocenská struktura, kterou si platíme, aby nás chránila a hájila naše práva. Za svou činnost však musí nést odpovědnost, stejně jako my všichni.

Mgr. Michal Moroz zakladatel a analytik