Uplynulý rok přinesl komunistickému hnutí historickou porážku a vůbec poprvé od svého vzniku (s výjimkou německé okupace) nebude komunistická strana zastoupena v horní a ani v dolní komoře parlamentu. Poslanecká sněmovna bude vlastně úplně bez zástupců levicových stran.

Jediný, kdo se přihlásil k levicovým voličům, byl Andrej Babiš. Ovšem pouze s vidinou obrany svých vlastních zájmů, nikoliv obhajoby levicových pozic a pracujících lidí. Svými obratnými manévry se snaží z levicových stran vysát i těch posledních pár procent, které jim ještě zbyly. Pravicové strany by mu za to měly děkovat, protože právě hnutí ANO je jedním z důvodů, proč je nyní parlament nejen bez komunistů, ale i sociálních demokratů.

Důsledky této absence tvrdě pociťujeme již nyní. Nová vláda a s ní nový parlament začaly svou práci několika příznačnými, typickými, ba symbolickými činy. Ještě před začátkem svého mandátu prohlásil Vlastimil Válek, že čekat u lékaře šest hodin není nic tak strašného. Seznamte se, teď je to už náš nový ministr zdravotnictví.

Pod záminkou rozpočtového provizoria seškrtala vláda dříve avizované zvýšení platů ve veřejném sektoru, čímž okradla učitele, pracovníky ve službách, hasiče, policisty, státní úředníky a další o miliardy, které jim byly přislíbeny předchozí vládou. Tento svůj krok učinila bez předchozího oznámení na tripartitě a už vůbec se neobtěžovala tento krok projednat s odbory. To vše za situace enormní inflace, která stále zrychluje a v některých odvětvích, například u energií, dosahuje desítek procent.

Nová vláda se rozjela i na poli zahraniční politiky. Již před volbami se její představitelé kasali směřováním na Západ a nyní si prosadili svou. Novým ministrem zahraničí byl zvolen šestatřicetiletý IT pracovník Jan Lipavský, a to i přesto, že prezident republiky měl vážné výhrady a byl na pochybách, jestli je pro tento resort dostatečně způsobilý. Tento muž z České pirátské strany proslul jako velký bojovník za to, aby se ruský Rosatom nesměl účastnit tendru na dostavbu Dukovan. Nikoliv však z technických důvodů, nýbrž proto, že by pro nás byl ruský reaktor příliš ideově závadný. Stejně tak jako účast vládních představitelů na olympijských hrách v Číně, kterou Lipavský nedoporučil. A to je jen několik málo okamžiků z působení naší nové vlády.

Co nás tedy s novým rokem čeká? Vláda pravicová a asociální. Vláda škrtů a šetření na úkor občanů této země. Ceny zboží a služeb i náklady na bydlení se budou zvyšovat a mzdy porostou jen málo, jestli vůbec. Těžko odhadovat, jestli se tento rok bude vůbec valorizovat minimální a zaručená mzda, ale vzhledem k tomu, jaké chování už vláda předvedla směrem k odborům, bychom na to příliš sázet neměli. Bude to také vláda, která se bude snažit zavděčit svým kumpánům v Bruselu a Washingtonu, což povede k dalšímu zhoršení našich vztahů s Ruskem, Čínou a dalšími zeměmi, které dnešní režim považuje z různých, často vylhaných důvodů za závadné.

I přesto, co nás v roce 2022 čeká, přeji vám všem, ať ho přežijte ve zdraví.

Převzato z profilu politika.