Ano. Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové, paní ministryně, pane ministře. Já nebudu komentovat konkrétní čísla v rozpočtu, protože všichni víme a od mých předřečníků to několikrát zaznělo, že ta čísla vycházejí z nekonkrétních dat, a jak tady bylo řečeno, stojí na vodě. Místo toho chci mluvit o přístupu vlády k veřejným financím.

Mě hrozně překvapilo úvodní vystoupení paní ministryně, kde bychom po něm mohli nabýt dojmu, že jsme zase v něčem nejlepší, tentokrát ve státních financích. Bohužel ale tato chvála není na místě. Bavíme se o tom, že státní finance jsou skutečně v rozkladu a ve špatném stavu, a můžeme spekulovat o tom, jestli jsou ve špatném stavu na covid, nebo s covidem. Paní ministryně se snaží všechno schovávat za covidovou pandemii, která byla ohromnou ranou pro naši ekonomiku, ale zakrývá se tím, že bohužel pod vedením hnutí ANO státní finance a státní rozpočet nebyly v dobrém stavu už například za minulý rok. Já bych totiž čekal, že paní ministryně financí vystoupí a dozvíme se od ní po úvodním slově, jaká je vlastně perspektiva pro naši ekonomiku. Čekal bych, že se dozvíme, jak se nastartuje ekonomika a jak rychle vláda umožní ekonomice, aby se znovu rozběhla. Přes tu první vlnu mnohé ekonomické subjekty přežily díky svým rezervám a i stát přišel s kompenzačními opatřeními. Já teď nebudu hodnotit porodní bolesti té kompenzace a zda byla dostatečná, ale mnohým pomohla. Dnes ve druhé vlně už podnikatelé a firmy, kterým vláda zakázala činnost nebo je výrazně omezila, už rezervy nemají, protože si je neměly kdy vytvořit. A stát také nemá rezervy, a to proto, že je vláda v předchozích letech přes ekonomický růst všechny utratila a nové nevytvořila. Já se obávám, že i tohle stojí za osekáváním podpory v té druhé vlně.

Proto vláda neumožňuje souběh některých podpor, třeba kompenzačního bonusu a Antiviru. Nebo také proto živnostníci musí platit sociální pojištění přes to, že mají vládním rozhodnutím vypnuté podnikání. A na firmy a živnostníky, kteří nemají rozhodnutím vlády přímo zavřenou provozovnu, ale jsou zavřeni u svých odběratelů, ovlivněni, na ty se nedostalo vůbec. Čím déle bude naše ekonomika v tomto stavu, tak tím veškeré dopady budou horší. Já se obávám toho, že tady můžeme mít spoustu subjektů na pokraji krachu, že můžeme mít zvětšující se nezaměstnanost a kvůli tomu se zvýší tlak na sociální systém a zároveň budou zmenšené příjmy státu. To vše bude ovlivňovat v budoucnu státní finance na roky dopředu.

Proto jsem od paní ministryně financí čekal vystoupení o ekonomice, právě o perspektivě, o fiskální politice státu, o stabilizaci veřejných financí. Místo toho jsme slyšeli obecné fráze o tom, že se musíme z krize proinvestovat. Paní ministryně tady řekla větu, že rozpočtová politika musí být moudrá. Já s tím souhlasím. Škoda jen, že nebyla moudrá i v předchozích letech. Za poslední roky, kdy o pandemii nebylo ještě ani vidu, ani slechu, tak hospodaření státu zhodnotil Nejvyšší kontrolní úřad slovy - cituji, že státní rozpočet je na mimořádné události připraven hůře než v době předchozí ekonomické krize. Teď ji tady máme a důsledek vidíme, rapidní navyšování deficitu. Paní ministryně tady mluvila o rozpočtové odpovědnosti a vytvoření rezerv v minulých letech. Ale bohužel, bohužel, nic není vzdálenějšího pravdě, protože žádné rezervy nemáme. Přes ekonomický růst v minulých letech vláda všechno utratila, utratila co mohla, včetně těch rezerv, které nám dneska chybí.