Kandidoval jsem s volebním programem „nižší daně, vyšší příjmy“. Jedním z hlavních bodů bylo zrušení superhrubé mzdy a tím snížení zdanění práce a ponechání více peněz lidem v peněženkách. V roce 2018 jsme návrh podali formou novely zákona. Bylo to slovo dané voličům.

Lidé si rozhodují o svých penězích sami daleko efektivněji než stát. U nás máme jedno z nejvyšších zdanění práce v Evropě, proto je správné lidem, kteří je vydělali, peníze nechat. A ne je vybírat na stále větší přerozdělování. Více peněz v peněženkách lidí, ne státu, je zvýšení ekonomické svobody lidí.

Snížení daní je prorůstovým opatřením, které zvýší soukromou spotřebu. Protože tyto peníze z ekonomiky nikam nezmizí, lidé si za ně koupí více zboží v obchodech, půjdou vícekrát do restaurace, použijí na nákup různých služeb. To přispěje k rychlejšímu ekonomickému restartu.

Problém státního rozpočtu není na straně příjmů, ale na straně výdajů. Přes vysoký růst příjmů v posledních letech vláda zvyšovala enormně výdaje. Rostly provozní výdaje státu, narostl počet úředníků, platily se různé „dárečky“ typu sleva na jízdném, zvýšilo se množství peněz přerozdělovaných v různých dotačních titulech. Každý rok jsme navrhovali při projednání rozpočtu úspory ve výdajích státu, ale vláda je vždy odmítla. Stejně tak navrhneme úspory i letos. Avšak kvůli nezodpovědnému jednání vlády v posledních letech nemůžeme opustit náš program. Věříme, že po volbách budeme moct realizovat úsporná opatření tak, aby snížené zdanění práce zůstalo zachováno a výdaje se zkrotily.

Zároveň budeme hledat cesty, jak výpadek nahradit obcím. Jednou z možnosti je tzv. Plán obnovy EU, kde chceme prosazovat, aby se z těchto peněz primárně podpořila investiční aktivita samospráv.

Všem těm, kteří nás vyzývali, abychom opustili vlastní programové priority, bych odpověděl stejně jako ministrovi vnitra Hamáčkovi ZDE.