Přípravy na situace, které určitě nastanou, nejsou nejsilnější stránkou našeho státu. Zaspání pak hodně bolí. V případě školství na něj doplatily tisíce dětí a pokud budeme stejnou taktikou dále pokračovat i v energetice, bude to hodně bolet peněženky nás všech.

Naše pomalé tempo v budování levných zdrojů elektřiny – hlavně velkých fotovoltaických elektráren a větrníků, doplněných o úložiště, spolu s omezenou kapacitou propojení se zeměmi, kde tyto levné zdroje už dnes jsou, by mohlo logicky vést ke stavu, kdy elektřina pro naše firmy a občany bude citelně dražší než v sousedním Německu (podle něj se dnes ceny vyvíjí).

To by byl velký průšvih, část naší konkurenceschopnosti totiž stojí na tom, že umíme vyrobit „to co Němci“, ale s nižšími náklady. To bude s dražší energií leckde dál nemožné - tedy bez toho, aniž by firmy ušetřily třeba na mzdách. Vyhlídka na nižší životní úroveň, kterou dražší energie všem přinese, není příliš lákavá, že?

Není to jediný problém. Nepodceňujme totiž ani to, že pokles cen energie ukončí - tržním způsobem, ne politickým rozhodnutím - dobu uhelnou. A příprava na to, co přijde, znamená mít dostatek flexibilních zdrojů (k doplnění OZE) a kapacitu, která alespoň část "uhelek" nahradí.

O rizicích v naší energetice, jejichž neřešení může přijít draho (a co s nimi dělat), si přečtěte ZDE.