Hledat pozitiva na působení Miloše Zemana v prezidentském úřadě není lehké, ale přesto jsem se o to pokusil.

Díky Miloši Zemanovi jsme si po letech uvědomili, že dalšího prezidenta, který bude se svým týmem fungovat podobně jako on nebo Václav Klaus, už na Pražském hradě nechceme - jeho nepochopitelná náklonnost k nedemokratickým režimům Číny a do nedávna i Ruska, polarizace společnosti, arogance moci nebo praktiky jeho hradní garnitury - bylo toho prostě moc. Pro část veřejnosti, která má prezidentský úřad spojený s jistou úrovní politického jednání, ke kterému chce chovat úctu, to byly těžké roky.

Miloš Zeman tak bezděčně sehrál pozitivní roli při kultivaci naší politické kultury - díky němu víme „kudy ne“. A v tom navázal bohužel na část odkazu svého předchůdce, Václava Klause.

Za sebe mohu odcházejícímu panu prezidentovi vlastně poděkovat, neb jeho chování zvolení pana Pavla prezidentem určitě dost pomohlo. Do budoucna mu přeji zdraví a hlavně klid. Ale moc se těším, že za pár desítek hodin se úřadu ujme člověk, který má velmi dobré předpoklady aspoň část očekávání spousty lidí naplnit. Budu při tom Petrovi Pavlovi, zakrátko prezidentovi naší zeme, držet palce.