Německo sice ústy svých vrcholových politiků odmítá odstřižení se od ruských paliv, ale přitom se na něj připravuje. Důvody jsou jasné, o zastavení dodávek totiž nerozhodujeme jenom my, země EU či Unie jako celek, ale přistoupit k němu může i racionalitu ignorující Kreml. Přípravy musí být o to intenzivnější, čím více je země na ruském plynu závislá (neb plyn představuje největší problém) a čím méně možností má zajistit si dodávky jinak.

Dle různých údajů, Německo využívá více než polovinu plynu z Ruska, více než třetinu tamní ropy a podíl ruského uhlí na importu je nadpoloviční. Příprava je na tedy místě.

My ale patříme do zemí ještě více "ohrožených", nejen že máme vyšší podíl dovozu ropy a plynu, ale máme též obtížnější přístup k nahrazení ruských surovin. Musíme tedy nejen více plánovat, rychle konat, ale hlavně si uvědomit, že řešení pro náš problém je opět toliko evropské.

Potřebujeme intenzivní, promyšlenou evropskou spolupráci (naplnění zásobníků, společné dovozy atd.) a silnou solidaritu, částečně zakotvenou již ve stávající legislativě, doplněnou novými návrhy. A tuto cestu (poněkud se lišící od našeho přístupu k energetice v minulosti) musíme v evropské diskusi silně a účinně podpořit a rychle tuto, dle mého názoru, jedinou možnou "funkční" cestu prosadit.