Německá energetika uhání k velmi vysokým podílům obnovitelných zdrojů, které doplní flexibilními elektrárnami (na plyn a později vodík). Naproti tomu stav naší energetiky, která uvázla v minulém století, brzy způsobí, že si za elektřinu v porovnání se sousedním Německem docela připlatíme. Rozdíl může klesnout, jen pokud s tím začneme rychle něco dělat.

Za tento, na datech stojící názor sklízím občas docela dost kritiky, nicméně tento týden ho ve Štrasburku potvrdil i jeden z nejkompetentnějších lidí na energetiku u nás, hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek.

Naše "nekonání" totiž nedává v sázku „jen“ klima, ale i zvýšení ceny elektřiny. Pokud se nám s tím nepodaří rychle něco udělat, tak to bude mít velký dopad na ekonomiku i kvalitu života u nás. Aby při vyšších cenách elektřiny zůstaly naše firmy s těmi německými konkurenceschopné, nebude nakonec jiné cesty, než snížení ceny práce zaměstnanců (kteří si za elektřinu navíc připlatí ještě i doma).

Podle Pavla Řežábka bude sousední Německo v roce 2030 s to vyrábět kolem 80 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, díky čemuž tam bude levnější než u nás (neb to jsou nejlevnější zdroje, tlačící ceny dolů). Navíc nám hrozí i problémy v bezpečnosti dodávek, pokud tedy zavčas nenahradíme výrobu elektřiny z uhlí (ta brzy při dnešní ceně přestane dávat ekonomický smysl) jinými flexibilními zdroji.

Naším úkolem číslo 1 proto musí být „zachránit, co se dá“ a naši energetiku co nejrychleji modernizovat. Včera bylo pozdě. Plán není složitý, více OZE (dnes má povolení k připojení přes 16 GW, moc by pomohla i jen část), ale s podstatným podílem větru (který je zatím u nás tabu), gigawatty nové flexibilní kapacity (nyní plynové), gigawatty úložišť a posílení propojení na Německo. Vše je proveditelné. A mělo by jít i poměrně rychle. Zvládneme to?