Zatrvzelým postojem „ne euru“ ubližujeme sami sobě.

Odmítání eura stojí u většiny našich politiků nikoli na věcných argumentech, ale na čtení průzkumů veřejného mínění (a někdy též ideologii). Místo seriózní debaty jde často o honbu za politickými body, při které je ve výsledku jediný poražený – naše ekonomika.

Pominu fakt, že argument říkající, že nezávislá měnová politika nás ochrání před vysokou inflací, neobstál, čehož jsme dnes bohužel svědky. Kvůli tomu, že neplatíme eurem a nejsme tedy členy euroskupiny - ekonomického centra Unie, kde se přijímá spousta pro budoucnost Evropy zásadních rozhodnutí. Jsme proto mimo vyjednávání nových finančních iniciativ, které mají zlepšit ekonomickou v EU po šocích způsobených válkou na Ukrajině nebo pandemií Covidu.

Ztrácíme např. možnost ovlivnit, zda se v Evropě bude platit hotovostí „hodnou“ 21. století – digitálním eurem, neb o něm se dnes v euroskupině diskutuje.

Digitální euro ale není zdaleka jedinou iniciativou euroskupiny, u které "nejsme". Více jsem o tom napsal pro HN ZDE.