Zdá se k nevíře, že po všech těch korupčních skandálech, které naše země zažila, se stále najdou další lidé, kteří to, jak vidno, na delší dobu úspěšně zkusí. A krom okradeného státu a firem tím též podpoří nedůvěru lidí v politiku a možná motivují další k témuž.

V debatě o kauze, která dnes hýbe českou politikou, mi ale chybí jeden důležitý aspekt. Tím jsou opatření proti praní špinavých peněz, na jejichž další evoluci v Evropském parlamentu aktivně pracuji. Podobné kauzy, jako ta dnešní, zahrnují miliony nezdaněných, někdy hotových a někdy převedených peněz. Pravidla pro třeba hotovostní platby v bance jsou přísná. Nevysvětlitelné, velké platby na účet nejen politika, či členů jeho rodiny, tak musí v bance rozsvítit varovné kontrolky. Přesto se zřejmě dějí.

Zdá se, že v naší zemi (a nejen v ní) existují silná pravidla, spíše jen na papíře. Dokládají to nejen korupční kauzy, ale i tisíce nemovitostí nakoupených lidmi, u kterých lze o původu majetku úspěšně pochybovat. Pokud by fungoval robustní systém potírající nelegální finanční toky, byl by to další, velmi účinný prvek antikorupční skládačky. A možná kdyby příjemce nelegálních peněz musel řešit Nerudovskou otázku "kam s nimi", tak by ho to od takové činnosti odradilo.