Nezaměstnanost je jeden z charakteristických jevů kapitalistické společnosti, na to jsme si již zvykli. Vyplácená podpora v nezaměstnanosti má oficiálně sloužit k překlenutí doby, než si lidé najdou jiné zaměstnání. Maximální doba výplaty podpory je 11 měsíců, a to pro občany nad 55 let věku /mladším podstatně kratší dobu/. Pak lidé zůstávají na tzv. dávkách v nouzi.

Jestliže jsou lidé zdraví a nabídnutou práci odmítají, pak to může vypadat na vyhýbání se práci. Podmínkou ale je, aby se nabízená práce vyplatila. Bohužel, o této straně mince se příliš nehovoří. Podle nových pravidel by se lidem, kteří jsou více jak šest měsíců bez práce a pobírají dávky v nouzi, měly tyto dávky nově vypočítávat nikoli z životního minima /3 410 korun/, ale z nižšího existenčního minima /2 200 korun/. Podle zákona by si zároveň lidé mohli „přilepšit“ tím, že v rámci veřejné služby odpracují alespoň 20 hodin měsíčně. V tom případě se jim zvýší příspěvek o 484 korun, odpracuje-li alespoň 30 hodin, pak si přilepší o 605 korun. V obou případech se ale nedostanou na úroveň životního minima, na který mají nárok nyní.

Veřejná služba má nezaměstnané oficiálně motivovat k práci, vytváření si pracovních návyků a nezůstávat na dávkách. Nynější pravidla připomínají Drábkovu reformu. Obávám se, že stejně jako ona Drábkova reforma k práci motivovat nebude. Na rozdíl od Drábkovy reformy je sice dobrovolná, ale na příjmu lidí, kteří odpracují 20 hodin se změní to, že odpracuji -li je, tak za každou takto odpracovanou hodinu obdrží 24 korun a celkově se jim proti současnosti sníží dávka o 762 korun. Odpracují-li 30 hodin, dostanou za každou takto odpracovanou hodinu 20 korun a celkově se jim sníží současná dávka o 605korun. Krásná ukázka českého „sociálna“, čím víc odpracuješ, tím nižší hodinovou mzdu dostaneš. Hodinová mzda 20 korun je na úrovni 1/3 současné české minimální mzdy. To motivační rozhodně není. Oba návrhy, ten minulý, Drábkův i ten současný, jsou si tedy fakticky rovné zaváděním práce „zadarmo“, byť ji každý zavádí jiným způsobem.