Desítky let jsem své studenty učil, proč bylo bezpodmínečně nutné, aby Evropa po 2. světové válce našla společnou řeč. Evropská integrace byla mimo jiné i o snaze navždy potlačit destruktivní nacionalismus a německou a sovětskou rozpínavost.

Z následných debat vždy vyplynulo, že tyto hrozby studenti považovali za dávno překonané. Bože, jak hluboce jsme se všichni mýlili. 24. únor 2022 ukázal, že válečné hrůzy, které Evropa zažila v 1. polovině 20. století, nemáme bohužel definitivně za sebou.

Současně jsme projevili obrovskou míru ochoty pomoci napadené Ukrajině. Lidsky, materiálně, finančně i vojensky. Po mnoha letech našeho tápání, jak správně uchopit naši roli v integrující se Evropě, máme důvod být na sebe patřičně hrdí.